V situaci, kdy se opět haraší jadernými zbraněmi, na Ukrajině je hodně křehké příměří, a ve světě se opět rozhořely dlouholeté latentní konflikty, se to zdá jako utopie. Asi to utopie je. Ale i v době  pár let zpátky, kdy studená válka skončila, bipolární svět se rozplynul a vypadalo to, že lidstvo se konečně poučilo, by desetina nákladů na zbrojení dokázala nasytit všechny na Zeměkouli, kdo trpěli hladem.

Svět ale udělal krok zpátky a i u nás slyšíme, že je nutné posílit rozpočet ministerstva obrany. Jistě, závazky vůči spojencům se mají plnit. Ale mluvíme o miliardách ročně, které tam natečou. Pro srovnání - vědci se domáhají stamilionů, aby udrželi svá výzkumná pracoviště rozšiřující naše vědění, přinášející pokrok.

Mezinárodní společenství je opět na křižovatce – společnost příznivá životu nebo strach ze zmaru? Necháme se opět vrátit do století válek a utrpení nebo se lidé proberou a odmítnou se nechat zabíjet pro mocenské ambice bůhvíkoho ? A co s teroristy, jak pacifikovat nejrůznější extremistická hnutí?