Čeští vojáci by prý výhledově mohli opět plnit bojové mise v zahraničí. Prohlásil to nedávno premiér Andrej Babiš. Následně to »upřesnil« konstatováním, že neměl na mysli jen české vojáky, ale obecně síly Severoatlantické aliance. Kdyby měl v ruce trumf, tedy výsledek referenda o vstupu České republiky do NATO, nemusel by trapně kličkovat. Což platí i o nutnosti mandátu Rady bezpečnosti OSN. Rozhodně by nemohlo dojít k tak výrazné kolizi mezi názory občanů a českou zahraniční politikou.

Jistě, premiér Babiš má nyní znovu plnou hlavu Čapího hnízda, tím spíš by však neměl podléhat stupňujícímu se třeštění a válečnému ryku. A to nejen proto, že 5. srpna letošního roku zemřeli při výjezdu na hlídku z americké vojenské základny Bagrám po sebevražedném útoku místního Afghánce tři vojáci Armády České republiky (AČR). Napadená hlídka měla prý ve vesnici, kam vyjela, »zajistit operační prostor«, »místo pro další úkoly«. Následně tisk informoval, že náčelník generálního štábu Armády České republiky Aleš Opata vydal rozkaz dopadnout a potrestat »komplice sebevražedného atentátníka«. »Pro nás je zásadní, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu«, citovala Opatu média. Generálmajor Hynek Blaško (od roku 2012 v záloze) Opatovy výroky prozíravě komentoval: »Rozkaz takového charakteru nesmí být veřejný.«

Příkaz generála Opaty byl obratem splněn. Lidové noviny to oznámily až 17. října pod titulkem »Vojáci zabili spolupachatele útoku na tři Čechy v Afghánistánu«. Úspěšný úder proti Afgháncům podle zdrojů deníku provedla 601. skupina speciálních sil z Prostějova.

Už za pouhých pět dnů nato, 22. října, vydala ČTK zprávu, že na afghánské základně Shindand v provincii Herát došlo k dalšímu napadení českých vojáků. Rotný Tomáš Procházka zemřel, další dva byli zraněni. Útočníkem byl tentokráte afghánský voják.