Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

na úvod chci koncentrovaně připomenout, co mě k interpelaci ministra kultury ve věci situace v Národní galerii v Praze, odpovědnosti bývalého generálního ředitele Jiřího Fajta za závažné nedostatky a postupy, poškozující Národní galerii a její zaměstnance, a ve věci odpovědnosti Ministerstva kultury za kontrolu a opatření k řešení a překonávání závažných problémů galerie vedlo.

To, že Národní galerie se po delší dobu stává terčem pozornosti médií v řadě nepříznivých souvislostí, je obecně známo. Do veřejného diskursu po léta pronikají informace o problémech personálních, ekonomických, etických a dalších. S časem, jak je zřejmé, ty problémy neoslabovaly, ale naopak se množily. Došlo k tomu, že předchůdce současného ministra kultury se rozhodl odvolat generálního ředitele Jiřího Fajta a poslat na něj pro hrubá pochybení dokonce trestní oznámení.

Podle mého přesvědčení je veřejnost oprávněně znepokojena. Často jsem musel kritikům poměrů v Národní galerii dát za pravdu, když poukazovali na odpovědnost Ministerstva kultury jako zřizovatele za to, jak Národní galerie plní své poslání, jak vystupují a jednají její generální ředitelé a co se v galerii děje.

Připomínám, že Národní galerie Praha není ani institucí nezávislou na státním rozpočtu a neměla by být ani lénem a dojnou krávou generálních ředitelů. Jde o příspěvkovou organizaci Ministerstva kultury, která je ze zákona povinna naplňovat roli významné organizace, jejímž hlavním úkolem nebo účelem je provádět základní i aplikovaný výzkum a experimentální vývoj a šířit její výsledky prostřednictvím vědeckých publikací, výstav, výukových programů, metodik.