Odpověď na tyto otázky závisí zatím jen velmi málo na lidech dole. Vždyť kdo se jich kdy ptal, když válekchtiví politici, finančníci a militaristé Spojených států a dalších velmocí NATO, Británie, Francie a Německa, pod záminkou šíření demokracie nebo pod heslem války proti terorismu organizovali a podporovali bombardování Bělehradu, Bagdádu a Tripolisu, dobytí a okupaci Kosova, Iráku a Afghánistánu, převraty v Sýrii a na Ukrajině.
Ani české občany papaláši stran pravice nebo sociálních demokratů nikdy nežádali o souhlas s agresí NATO proti bývalé Jugoslávii, s účastí Česka na okupaci Iráku a na expedicích v afghánském protektorátu Spojených států. Namísto budování a výcviku bojeschopné armády použitelné k obraně republiky se strany pravice a ČSSD zaměřovaly na formování a vysílání pomocných expedičních jednotek k ruce Američanům na Balkán a do Asie.
Jen válčení a udržování okupačních sborů USA a NATO v Afghánistánu si už vyžádalo přes bilion dolarů přímých vojenských výdajů. Statisíce životů stála jen »vítězná« agrese USA, Velké Británie a jejich spolku ochotných proti Iráku. Ale o obrovské materiální ztráty, o životy lidí v zemích, které jsou terčem agresí a převratů made in USA a NATO jde vždy až v poslední řadě.
Už v roce 1996 se jakási Madeleine Albrightová vyjádřila v interview pro média v tom smyslu, že půl milionu mrtvých iráckých dětí – obětí ekonomických sankcí iniciovaných Spojenými státy - je sice »velmi těžká volba«, ale že »si myslí«, že je to docela přijatelná cena, aby američtí chlapci nemuseli jít do Iráku. Jak se pak ukázalo, dětské oběti sankcí byly pro USA »přijatelnou« předehrou příštího pekla, do kterého G. W. Bush mladší o sedm let později s bláboly o křížové výpravě a záměrech prozřetelnosti uvrhl Irák. Vůně ropy a výnosy z válečných zakázek byly příliš lákavé.
Dnes jsou v pohybu desítky milionů uprchlíků. Miliony směřují z Afghánistánu, Iráku, Libye a Sýrie i do Evropy. Spojené státy si myjí ruce a jejich služebníčci z NATO zůstávají po všech krvavých zkušenostech nepoučitelní. A Evropa, ta řízená Německem, Británií a Francií z Bruselu, zatím neumí a nechce upřímně dělat mír. Evropská unie zatím jen zkouší přerozdělit uprchlíky a debatuje o ostraze hranic. Postavit se expanzivní politice Baracka Obamy a jeho podržtašků z NATO Brusel nechce a neumí. O tom, že by USA a jejich pomahači namísto na válčení a zbrojení alespoň ten bilion dolarů, jak jej proválčili v Afghánistánu, investovali napříště ve prospěch míru a překonání chudoby v jimi rozvrácených zemích, není zatím ani řeči.
Troufám si tvrdit, že pro Evropu a Českou republiku, chceme-li žít v klidnějším, mírovém, spolupracujícím světě, není jiné cesty, než zásadně změnit dosavadní slepou proamerickou orientaci na převraty, agrese a okupace podporované a spoluprováděné paktem NATO. Naše vládní lokajíčky NATO a Bruselu je nutné usvědčit z neloajality k vlastní zemi a je nutné tlačit vládu, aby dělala politiku rozumnější. Aby nediskreditovala republiku, jak to dělají špičky ČSSD nebo různí schwarzenbergové a vondrové, spoluúčastí na porušování mezinárodního práva a na imperiálních, ropných a jiných válkách a převratech.
Pro republiku i pro Evropu může být skutečnou perspektivou a důstojnou alternativou k ostudnému posluhování vládám USA a militaristům z NATO jen poctivá, rovná spolupráce zemí Evropy i světa a orientace na mír.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
