Vážený pane předsedající, dámy a pánové, snad si už mnozí zvykli na to, že zejména někteří funkcionáři KDU-ČSL a katoličtí preláti mají velmi blízko k organizacím Sudetoněmeckého landsmanšaftu. A přesto není ani mezi těmito lidmi až tolik obvyklé, aby se tak jako Daniel Herman přímo stali členy landsmanšaftu, nebo dokonce tak, jak to udělal on, se stali vůdčími figurami české odbočky některé z organizací landsmanšaftu.

Ano, v loňském roce ministr kultury vlády České republiky a předseda české odbočky jedné z organizací landsmanšaftu Daniel Herman navštívil sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, kde veřejně tvrdil, že Československá republika se na tzv. sudetských Němcích dopustila etnické čistky. Ministr kultury vlády Bohuslava Sobotky a předseda české pobočky ACKERMANN Geheime skutečně veřejně obvinil Československou republiku z toho, že v případě československých Němců československý stát prý jednal bez zkoumání provinění a otázky zachování věrnosti republice. To, co ministr Herman předvedl, by každého slušného předsedu vlády muselo vést k odvolání ministra, který v jasném střetu zájmů se cítí více členem Sudetoněmeckého landsmanšaftu než ústavním činitelem České republiky. Premiér Sobotka to tehdy neudělal. Dokonce svého ministra podpořil tvrzením, že landsmanšaft prý Česká republika potřebuje k prosazování svých zájmů v Evropě.

Bernd Posselt, mluvčí a předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu, loni ocenil přítomnost ministra kultury Daniela Hermana na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, přičemž podle Posselta účast člena vlády České republiky na sjezdu landsmanšaftu prý fakticky znamenala, že česká vláda - a já ho ocituji: "... odmítla princip kolektivní viny uplatněný při poválečném odsunu německojazyčné menšiny." 

Místopředseda vlády České republiky Pavel Bělobrádek, jak jste se mohli přesvědčit v jeho odpovědi na mou interpelaci, není jiný než Daniel Herman. Necítí prý a necítil ani při své letošní návštěvě sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu žádnou potřebu korigovat nepravdivé útoky Daniela Hermana na československý potažmo na český stát. Podle Pavla Bělobrádka - a opět budu citovat: Nic jsem nekorigoval, protože ministr kultury Daniel Herman v ničem nelhal. Ano, vážené dámy a pánové, také místopředseda kabinetu Bohuslava Sobotky zastává stejně jako jeho spolustraník a ministr kultury pozici - znovu si dovolím zopakovat slova člena landsmanšaftu Daniela Hermana, že země, které se staly součástí sovětského impéria, řešily pod diktátem Moskvy tyto otázky optikou etnickou. Nezkoumala se tedy vina, či nevina, nezkoumalo se, jestli se ti lidé třeba Hitlerovi za války postavili, ale bylo to na základě etnických čistek. Neuvěřitelné, že?

A nyní si tedy nalijme čistého vína. Jaká je historická a právní skutečnost? Tedy to, co na rozdíl od ukřivděných nářků pohrobků Hitlerovy Třetí říše, kteří rozbíjeli republiku a podporovali Hitlera až do posledních dní okupace a války, je nezpochybnitelnou historickou a právní realitou. Daniel Herman a Pavel Bělobrádek fakticky optikou provinivších se a ve válce poražených Němců, jak jinak, žonglují údajným diktátem Moskvy. A chybí už, jen aby stejně jako prohrávající nacismu propadlí Němci a Německo začali se stesky a nostalgickými kalkuly boje s bolševismem a naděje, že se západními spojenci by se dalo mluvit a zkusit je obrátit proti Sovětskému svazu. Ne, v tomto ministr kultury a jeho stranický předseda se skutečně mýlí. O odsunu provinivších se Němců z Československa a Polska se nerozhodovalo pod žádným diktátem Moskvy. Tuto lživou sudetoněmeckou konstrukci by se neodvážil opakovat žádný odborně kvalifikovaný historik či právník. Právním východiskem odsunu bylo totiž skutečné rozhodnutí vítězných velmocí protihitlerovské koalice, jak je obsahem protokolu z Postupimské konference. Samotný odsun pak probíhal podle plánu Spojenecké kontrolní rady pro Německo. Nechci spekulovat o tom, jaká měřítka by byla uplatněna dnes na toho, kdo by rozbíjel suverénní státy, uplatňoval okupační teror a genocidu v rozměrech, v jakých to udělalo nacistické Německo a Němci podporující Hitlera. Vyhlazené Lidice, Ležáky a statisíce československých obětí německé okupace, teroru a totální války nelze přece zlehčovat.