Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

je to už několik let, co někdejší premiér a současný prezident České republiky Miloš Zeman zcela vážně prohlásil: Zdá se mi, že v budoucnu se nebudou strany dělit na levicové a pravicové, ale na ty, které jsou schopny a ochotny naslouchat argumentům svých názorových odpůrců, a na strany povýšené a uzavřené v představě o své jedinečnosti a výjimečnosti. Na jeho slova jsem tenkrát reagoval poznámkou, že bych rád viděl, jak se české politické spektrum přestává dělit na ty, kdo hájí zájmy lidí průměrných a nižších příjmů, a na ty, kdo prosazují platby školného či platby za základní zdravotní péči.

Uvedl jsem rovněž, že bych rád viděl, jak politické strany, které lobbují za zájmy podnikatelů, navrhují zlepšení mzdových a pracovních podmínek zaměstnanců. Byl jsem také svědkem toho, jak sociálně demokratická vláda, která se pod tlakem své členské základny a voličů tu a tam přece jen hlásila k levici, plnila v podstatě pravicový program. Mnohokrát jsem pak měl pocit, že politika je jen trapně účelová ideologie, bohužel většinou postavená na demagogii, aroganci, ctižádosti a mocichtivosti. O to intenzivněji jsem následně vnímal každého, kdo nahlížel na naše neutěšené poměry rozumem a nikoli omezeným politickým průzorem.

Jistě, personální složení Sněmovny se volbami v říjnu 2017 z větší části obměnilo. Nemám však pocit, že by nyní směřovala k efektivnímu jednání. Příčinu však nevidím v nezkušenosti nováčků. Mnozí z nich se totiž poměrně rychle učí a snaží se poctivě vyrovnat se svou odpovědností, s tím, co slíbili voličům. Funkčnost a výkon Sněmovny od počátku ohrožuje něco jiného. Za rozporné výkony a za určitou paralýzu Sněmovny nesou odpovědnost spíše staré známé tak trochu profláknuté firmy. Přehnaně ambiciózní figury z řad ODS, TOP 09 a i některých lidovců, se nedokážou srovnat s volebním vítězstvím ANO. Pro jejich vyloženě obstrukční až mstivou hádavost se na jednání Sněmovny ztrácí příliš mnoho času v žabomyších tahanicích a mlácením prázdné slámy. Dialog a věcná diskuse jsou dnes, kdy posuzujeme nově zformovanou vládu a její záměry, tak jak se odrážejí v programovém prohlášení, nahrazovány opět pozérskými monology hluchých a někdy až extrémně narcisistním sebepředváděním, při kterém vyvolení funkcionáři bohatě využívají či i dokonce zneužívají i práva tzv. přednostního slova.

Zhrzenost z toho, že už nemohou být oni a jejich partaje u lizu, jim doslova čiší z očí. A tak žvaní o zformování bolševické vlády, o jejímž osudu prý po téměř 30 letech rozhoduje ústřední výbor českých a moravských komunistů, případně Putinovo Rusko. To vše aktivizovalo dokonce i bývalého premiéra a prezidenta České republiky Václava Klause, jenž se pozastavil nad současnou situací v Občanské demokratické straně, kterou zakládal. Za dětinsky hloupé pak označil její volební heslo "Bolševická vládo, Praha není stádo!"