Ani s vládou, která trpí svými předvolebními nemocemi a nezvládnutými husarskými kousky, ani s opozicí, kde vadne souručenství pravicového bloku z nouze nazvaného SPOLU a kde roste vládní apetit Pirátů, kteří by sice ČR neřídili „jako firmu“, ale jejichž neumění řídit hlavní město vybízí k obavám a k hororovým představám budoucnosti.

Nejen deníky významného činovníka, dotační kauza, ale i aktuální výbuch Hamáčkovy moskevské aféry jaksi poodhalují, co je v Česku možné. Kladou i otázku nakolik lze věřit médiu například Seznam zprávy, či řadě investigativních novinářů pasujících se do role kriminalistů, vyšetřovatelů orgánů činných v trestním řízení. A že je možné i nemožné… Z toho útržku, co pravdou nepochybně bude, jsme se dozvěděli o účelovosti „humanitárního“ nasazení vládních exponentů v podobě sehnání vakcíny, které stejně skončily debaklem. Národ čeká na vakcinaci, která mohla přijít dříve a rychleji, kdyby  se deklarovaná odpovědnost a nezištná pracovitost staly skutečností.

Kruté je pak srovnání, že i některé rozvojové země, některé země třetího světa a dokonce země, které si nedávno prošly válkou, se mohou pochlubit větší mírou vakcinace a nízkým přírůstkem aktuálních nakažených covidem-19. Taková Kuba, která je hospodářsky postižena trvající blokádou, vyvinula svou vlastní vakcínu, kterou dokonce očkuje i turisty – a také hasí problémy kolabujících zdravotnických systémů „vyspělých“ kapitalistických zemí jako je tomu v Itálii.