Uvědomil jsem si ta slova písně při přeletu nad téměř polovinou zeměkoule.

Do jihovýchodní Asie už létám od té doby, co se pro nás otevřely hranice, to jest od devadesátých let. A skutečně vidím stále zřetelněji, jak člověk vítězí nad přírodou, zvláště nad ovzduším – bohužel.

Před těmi více jak dvaceti lety, kdy jsem letěl poprvé, to se pode mnou rozprostíraly hory jiskřící sněhem, zcela zřetelně jsem rozpoznával stříbrné stužky řek, obrysy měst a dokonce i malá lidská sídla.

Před deseti lety jsem to vše viděl pouze až do doby, než jsme minuli hranice Thajska. Čím více jsme se blížili k Bangkoku, tím víc se pod námi rozprostírala přikrývka smogu.