Vážená paní místopředsedkyně, vážení a milí kolegové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády,
já to vezmu z trošku jiného úhlu pohledu. Já jsem člověkem, který před 20 lety velmi fandil rozšiřování Evropské unie. Byl jsem hrozně rád, že se Česká republika stala součástí Evropské unie. Musím připomenout, že jsem i člověkem, který vyrostl v normalizační době, 20 let, jsem ročník 1969, a který měl navíc nejbližší část rodiny v emigraci. A byl jsem hrozně rád, že můžeme být najednou součástí, přirozenou součástí, západního světa. Navíc jako podnikatel jsem 20 let, dokonce více, řídil průmyslovou firmu, která exportovala do více jak 60 zemí světa a velmi dobře jsem si uvědomoval výhody společného trhu Evropské unie. Užíval jsem si cestování bez bariér, možnosti studia, ale i třeba investic v Evropské unii. A jako člověk, který sjezdil celý svět, jsem byl vždycky velmi tolerantní vůči migrantům ze všech možných zemí. Dokonce jsem byl sice opatrný, ale byl jsem v zásadě i příznivcem společné měny.
Za mnohým, co jsem nyní řekl, si stále stojím, leč o co jsem starší a snad i zkušenější, tak vidím obě strany mince.
Stále jsem přesvědčen, že Evropské unie je správný projekt a je dobře, že jsme jeho součástí. Stojím si za tím. Jsem trvalým podporovatelem myšlenky volného pohybu zboží, služeb, osob, investic a stále si velmi vážím toho, že můžeme svobodně cestovat, studovat nebo pracovat, bez jakýchkoliv bariér, nebo větších bariér, v Evropské unii.
Ale, ale. Na druhou stranu si ale velmi dobře uvědomuji, že chyby Evropské unie v posledních letech mohou být pro Evropu naprosto fatální. A bohužel je třeba si připustit, že Evropa je jiná, než byla Evropou před 20 lety. Tím, že často nám vyčítáte, vždyť vy se chováte jinak, než jste hlásali před 8 lety, před 5 lety atd., míříte na hnutí ANO. Ano, vůči Evropě máme jiný postoj, jsme zdrženlivější v celé řadě věcí. Také je to proto, že se Evropa za těch posledních několik let zásadním způsobem změnila. A tvářit se, že se nemění, to by bylo to nejhorší, co bychom mohli udělat. I proto třeba vnímám v současné době vstup do eurozóny jako značně rizikový a jednoznačně jsme ukázali, a já jsem mnohokrát vysvětloval, že v současné situaci rizika jasně převyšují případné benefity z eura. Ale to není cílem mého dnešního projevu, ale bylo by dobré, aby to tady na začátku zaznělo.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Já jsem jasně řekl, že se Evropa zásadním způsobem změnila. Nezvládá klimatickou politiku, nezvládá energetickou politiku, díky čemuž se z Evropy začíná stávat nekonkurenceschopný skanzen. Díváme se, jak nám odcházejí firmy do Spojených států, jak nám odcházejí firmy do Indonésie, jak nám odcházejí firmy do Číny, jak nám padá průmysl, jak nám padá evropské zemědělství. A bohužel nezvládá se ani migrační politika. Stojím si za tím, a pokud se budeme tvářit, že to je normální, že se nic neděje, že je všechno v souladu a nebudeme dostatečně kritičtí, může to Evropu opravdu rozložit. To není žádné strašení, to je fakt. Konečně pro řadu zemí je to hrozba už nyní.
Pro Českou republiku zatím menší hrozba, ale pokud to podceníme, bude to velký problém i pro nás. Říkám to navzdory tomu, že si velmi dobře uvědomuji, že stamiliony lidí na planetě mají krutý život. A plně si uvědomuji, že vyspělé a demokratické země, a my jsme vyspělou demokratickou zemí, viz taková vsuvka, nevím, jestli jste zaznamenali dnešní čísla, propadáme se v prosperitě. Ještě před dvěma lety jsme byli devátí, před rokem jsme byli dvanáctí, podle dnešního žebříčku jsme na čtrnáctém místě stran prosperity v Evropské unii. Ale jsme vyspělou demokratickou zemí a musíme být solidární. Proti tomu žádná.
Říkám to navzdory tomu, že si plně uvědomuji, že řada zemí Evropské unie, zejména jižní země, nemá stran běženců vůbec jednoduchou situaci. Ostatně ani my jsme neměli jednoduchou situaci stran například ukrajinských běženců, a přesto jsme jich - a zde zdůrazňuji - s podporou hnutí ANO a jakkoliv s touto vládou nemusíme v mnohém souhlasit a nesouhlasíme s ní prakticky v ničem, v oblasti hospodářské politiky, sociální politiky, zdravotní politiky, dnes imigrační politiky, tak všichni velmi dobře víte, že jsme podpořili to, aby sem mohli ukrajinští běženci přijít, že jsme se snažili společně vytvářet určité zázemí pro ně a že jsme v tomto byli velmi solidární.
Česká republika jednoznačně patří mezi nejsolidárnější země v Evropě, v přepočtu vůbec na počet obyvatel jsme vůči Ukrajině byli číslem jedna. Současně ale musíme říct to za b), že míru solidárnosti - teď se bavím obecně o Evropě - si musí určovat jednotlivé země samy, a to s ohledem na ekonomické, s ohledem na sociologické, ale i technologické faktory, jinak to není možné. Jakýkoliv diktát, jakkoliv šikovně skrytý za nějaké společné vyšší řešení, spolehlivě vždycky končí katastrofou. To si, prosím, uvědomme. Zapomeňme na to, že jsme Evropou regionu - neskutečně falešné. Jsme Evropou suverénních zemí a podle toho se musíme chovat. A my bychom se měli poučit, poučit z chyb zemí okolo nás a ne slepě naskakovat na řešení problémů, které do značné míry svou nerozvážností si způsobily země okolo nás.
A tady bych si dovolil dát ještě jednu vsuvku. Před chvílí jsem říkal, že jsem částečně z emigrantské rodiny, nemálo času jsem jako kluk ještě za doby socialismu strávil v Mnichově v době nejtvrdší normalizace a troufám si tvrdit, že vím, o čem je řeč, že jsem pochopil, jak žijí emigranti - ať už z České republiky, z Polska, znal jsem jejich komunity, ale viděl jsem i například, jakým způsobem tam žili migranti například z Turecka.
Mimo jiné musím říct, že třeba ti Turci v Německu odpracovali obrovský kus práce, v padesátých letech budovali Západní Německo a dneska už víme, že tam žije několikátá generace. Jenom bych chtěl podotknout, že v době, kdy jsem tam jezdil jako kluk, do Mnichova, což bylo v osmdesátých letech, tak v té době tam byly 3 % muslimů.
A dnes je jich 7 % a do roku 2050 podle demografického vývoje se očekává, že v Německu bude 20 % muslimů. To má obrovský vliv jak na trh práce, tak třeba na inovační výkonnost, na služby, ale i na bezpečnost, na kulturu, na školství a vůbec na celý sociální systém. Kdo do Německa jezdíte nebo tam třeba máte příbuzné, musíte toto vidět. Projděte se dnes po centru Mnichova. A dokážu to jenom intuitivně porovnat s tím, jak to vypadalo před těmi - kolik, když mi bylo 10... 44 let, 45, no, to je strašné - před (S pousmáním.) 45 lety a jak to vypadá dnes.
No, ale velmi podobné je to ve Francii, podobné je to v Británii, podobné je to ve Švédsku. Pár čísel, fakta. V roce 2017 bylo 26 milionů muslimů v Evropské unii a podle studie Pew Research Centre v roce 2050 může být v té krajní variantě v Evropské unii, v Evropě, 75 milionů muslimů. V některých zemí, jako například v tom Německu, už to bude činit čtvrtinu populace, možná 20 až 25 %, ono je to v nějakém rozmezí. Ještě jednou - před těmi 40 lety, když jsem byl malý kluk, tak to byly 3 % v tom Německu. Na to není Evropská unie připravena, nemá šanci toto zvládnout - ani ekonomicky, ani sociologicky.
A teď si ještě dovolím pár čísel, která vyšla dneska, Frankfurter Allgemeine (Zeitung) to před chvílí zveřejnil, a to je počet žádostí o azyl v Evropské unii za poslední rok, 2023. A než řeknu rok 2023, tak uvedu čísla, jak se to vyvíjelo od roku 2020, těch posledních pár let. Počet žádostí o azyl v Evropské unii - podotýkám, nejsou v tom započítáni ukrajinští běženci - vůbec - čili jedná se zejména o uprchlíky ze Sýrie, z Afghánistánu a v posledních měsících z Palestiny. Takže v roce 2020 půl milionu, v roce 2021 už 600 tisíc, v roce 2022 1 milion a v roce 2023, 1,1 milionu. Od roku 2020 do roku 2023 více jak dvojnásobek.
Zajímavá je ještě jedna informace, že třetina z těch uprchlíků si žádá o azyl v Německu. "Wir schaffen das", už to tady dneska zaznělo. Nejsem si jistý, jestli to Německo zvládne, ale v každém případě ještě opakuji, že tam nejsou započítáni uprchlíci z Ukrajiny, těch je v současné době v Evropě 4,4 milionu. Opakuji, na toto není Evropská unie připravena, nemá šanci to zvládnout, (Důrazně.) nemá šanci to zvládnout. Pochopitelně, jak už jsem říkal, v některých zemích už se tomu nedá zabránit, v České republice je ještě šance tomu zabránit.
Proto jsme byli v době naší vlády nekompromisní. Jasně jsme odmítali jakoukoliv formu kvót. Není možné, aby kdokoliv v České republice nevěděl, jakým způsobem se bojovalo, pan premiér Babiš tehdy ještě ve spolupráci s ostatními představiteli Vé čtyřky, jakým způsobem tvrdě a nekompromisně se vymezovali v rámci Evropské unie. Nebáli jsme se toto téma otevřít, nebáli jsme se být tvrdí a zpochybňovali jsme německé "wir schaffen das" - zcela zjevně to neschaffli. Ukazovali jsme hrozby, ukazovali jsme pašeráky, ukazovali jsme, co může nastat, navrhovali jsme celou dobu různá řešení, jakkoliv si uvědomujeme, že to není jednoduché, ale přicházeli jsme s návrhy, jak zabránit exodu migrantů do Evropské unie, že je nezbytné řešit to u nich, nikoliv na půdě Evropské unie - museli jste přece slyšet mnohokrát, když premiér Babiš zvedal téma rozšíření Schengenu, a v poslední době, když hovoříme například o novém azylovém zákonu.
A zásadě musím říct, že jsme i ocenili to, že většina stran pětikoalice ve svých programech jednoznačně měla, že nezavede migrační kvóty, jinými slovy, že bude pokračovat v tom, co jsme vybojovali na půdě Evropské unie. A o to větší šok nastal v minulém roce, kdy byla dosažena takzvaná politická shoda mezi radou, europoslanci a Evropskou komisí, kterou česká vláda uvítala, ještě jednou opakuji, uvítala, stvrdila - a my tvrdíme, že obelhala občany. Podívejte se do programu jednotlivých stran. Co tvrdil pan ministr Lipavský ještě na konci minulého roku? Migrační pakt je nutný.
Paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, dvanáctý měsíc roku 2023, před pár týdny: Migrační pakt vnímám jako velmi správný krok, protože cílí na to, co je v této oblasti třeba dělat, ať už je to ochrana vnějších hranic nebo efektivnější vyhošťování těch, kteří na azyl nemají nárok. Opakuji, my jsme se kategoricky vymezili v minulém roce, musel to každý slyšet. Jasně jsme řekli, že se jedná de facto o kvóty, jakkoliv se to různě snaží všichni skrýt, jsou to převlečené kvóty. Všichni víme, že je to buď, anebo - migranti, nebo půl milionu na jednoho migranta, případně materiální pomoc. Ochranná lhůta České republiky bez jasného rámce - myslím tím tu ochrannou lhůtu ve smyslu Ukrajiny - ano, říká se do konce války - velký otazník.
To úplně nejhorší, co jsem vnímal - pomozte, jinak budete nesolidární. Vůbec nechápu, tak někdo tohle může říct. Povinná solidarita je sama o sobě nesmysl a opakuji, Česká republika je i díky přístupu hnutí ANO, protože jsme v tomto podpořili vládu, jednou z nejsolidárnějších zemí v celé Evropské unii. Takže z tohoto úhlu pohledu to beru za drzost, toto tvrdit, že jsme nesolidární. Podpořili jsme ukrajinské uprchlíky, ale proti tomuhle jsme se jasně vymezili. Mimo jiné i proto, že jsme si přečetli a nastudovali čl. 7c odst. 3, kdy komise může určit vyšší počet relokací, čili více než těch 30 tisíc, nebo vyšší částku přímých finančních příspěvků, než je stanoveno v odst. 2, a může určit jiné formy solidarity, než jak je stanoveno v čl. 44a odst. 2 písm. c), a to v závislosti na potřebách vyplývajících - dobře poslouchejme - ze specifických problémů v oblasti migrace v dotčeném členském státu.
Já se omlouvám, že tady říkám ty paragrafy, ale samozřejmě musíme se opírat o fakta. Přeložím do češtiny. Ty kvóty de facto nemají limit a v průběhu času se mohou zvyšovat. Jinými slovy, je to jakési otevřené stavidlo. A aby bylo jasné, tak je zcela patrné, že země, jako je Německo, jako je Francie, jako je Španělsko a tak dále, by byly beneficienty z tohoto systému, protože oni jsou buď vstupní, nebo cílovou stanicí, čili ty kvóty by si jednoznačně mezi sebe rozdělovaly země, jako je Česká republika, země další střední Evropy, Balkán a tak dále. Pro nás to bylo nepřijatelné. A je to nepřijatelné! Mimo jiné proto, že se hlavně řeší důsledek, o něco méně se řeší příčina. Ten problém stále zůstává, jakkoliv se to snaží Evropská komise zabalit do různých prohlášení. Ale ta podstata není v tom, že se snaží hledat ochranu vnější hranice a zabezpečit takzvanou návratovou politiku. Ta podstata je v tom, že se budou přerozdělovat migranti. O to se tady hraje. Všechno ostatní je nesmírně obecné. Proto tedy to naše stanovisko bylo takové, jaké bylo. Nicméně vláda stála v jednom šiku v té době za ministrem vnitra, za panem vicepremiérem Rakušanem.
A teď střih, jsme v únoru roku 2024. Hlasování - a Česká republika se zdržela, údajně tedy kvůli byrokratickému zatížení. To všichni víme, že je blbost, že to je nesmysl, že to je jenom zástupný důvod. Ale proč tedy nehlasovala proti? Problém je někde úplně jinde. A ten je v tom, že nám nezbývá, než se dnes pouze dívat na to, že to bude přijato Evropským parlamentem. Všichni víme, že k tomu dojde. A musíme si přiznat, že se budeme muset pravděpodobně přizpůsobit. Otázka je, jak k tomu tedy poté přistoupíme, zejména tato vláda. A je třeba si přiznat, že to bylo za nemalého přispění vlády Petra Fialy. Ano, budou přijaty kvóty. Navzdory tomu, že všechny země s výjimkou České republiky V4 se postavily proti. A proto tvrdím, že tato vláda se stala jednoznačně bezpečnostní hrozbou České republiky.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
