Už roky se táhnou spory o to, zda ženy mají právo rodit doma. Téma budí vášnivé diskuse i v souvislosti s nálezem Ústavního soudu, který se zčásti přiklonil na stranu domácích porodů. A proto, i když osobně preferuji medicínské bezpečí porodnic a u našich porodníků (doplňuji, že péče o těhotné a miminka je v ČR jedna z nejlepších na světě), nepovažuji za možné strkat před Ústavním soudem hlavu do písku.

Navíc, než se trápit nekonečnými tahanicemi, tak je lepší problém rozplést alespoň částečným kompromisem. Ústavní soud vycházel z toho, že rodička svým svobodným rozhodnutím porod doma vyžadovala.

Spolu s tím přihlédl i k faktu, že domácí porody jsou standardem Světové zdravotnické organizace (byť jsou tyto standardy definovány ze své podstaty tak, aby vyhovovaly i prostředí rozvojových zemí, kde není vždy lékařská péče dostupná).

Nevím sice, jak by soud posuzoval analogický případ, kdy by pacient v domácím prostředí vyžadoval vykonání operace slepého střeva. V každém případě ale Ústavní soud rozhodl tak, že je přijatelné, aby zaručená svoboda rozhodování matky byla doprovázena určitou mírou rizika.