Podobu území vtiskla řeka Berounka s přítoky. Vznikl členitý reliéf s hlubokými údolími, skalami, mokřady a rozlehlými lesy. Díky špatně přístupnému terénu a divokému rázu krajiny se zachoval velmi vzácný fenomén neregulovaného říčního toku. Na těžko přístupných skalnatých úbočích můžeme nalézt vzácné suťové lesy s tisem červeným, v mírnějším terénu pak květnaté bučiny a s jedlí bělokorou, dubohabřiny a v nivách i různé typy lužních lesů.

Křivoklátsko se pyšní i rozmanitými rostlinnými a živočišnými druhy. Rozlehlé lesy se starými stromy poskytují útočiště druhům vázaným na mrtvé dřevo, případně na hnízdní dutiny. Ze zástupců hmyzu je možné jmenovat zvláště chráněného roháče obecného, tesaříka obrovského nebo páchníka hnědého, ptáky zastupují např. strakapoud prostřední nebo kulíšek nejmenší. Nelze pominout široké spektrum hub, lišejníků a mechorostů.

Důvodem zpřísnění ochrany Křivoklátska je jeho zachování v co nejstabilnějším stavu. Tohoto cíle je možné dosáhnout pouze prostřednictvím zákonného nástroje, tedy nejvyšší formou ochrany, kterou je vyhlášení národního parku. K tomuto kroku vede fakt, že i přes současný statut chráněné krajinné oblasti, lze pozorovat degradaci některých typů společenstev. Trend je podle odborníků daný zejména konvenčními přístupy k hospodaření. Tento způsob v lesích vede k jejich výraznému ochuzování, které je způsobeno především opětovným zalesňováním nepůvodními druhy dřevin, odstraňováním mrtvého dřeva. Špatný stav některých porostů je v neposlední řadě způsobený i nevhodným mysliveckým hospodařením spočívajícím v udržování vysokých počtů nepůvodních druhů zvěře.