Před měsícem zaslali moji právníci státnímu zástupci odůvodnění mé stížnosti proti obvinění z trestného činu neoznámení úplatku.

Z odůvodnění jasně vyplývá, že jsem se žádného trestného činu nedopustil, protože z policejních odposlechů nevyplývá, že nabídka úplatku vůbec padla, a především, i kdyby padla, nešlo by o trestný čin, na který se vztahuje oznamovací povinnost. Šlo by totiž o “nepřímé úplatkářství“, kdy je úplatek nabídnut až ex post jako odměna za nějakou činnost. A na „nepřímé úplatkářství“ se oznamovací povinnost nevztahuje. Jinak řečeno, čin se vůbec nestal, a pokud by se stal, tak ho policie chybně kvalifikovala a neměla mě za něj stíhat.

Odůvodnění obsahuje řadu dalších právních argumentů, proč mě policie chybně obvinila a proč by měl státní zástupce obvinění odmítnout. Moji právníci například poukazují na to, že ve spisu nejsou žádné důkazy, že bych nějakou schůzku pro Josefa Jadrného s bývalým ministrem Sikelou domlouval, že by taková schůzka proběhla a také na to, že v den, kdy jsme měli s Jozefem Jadrným o sjednání schůzky údajně jednat, byl kandidátem STAN na ministra průmyslu Věslav Michalik, nikoliv Sikela.