Jako lékař s dlouholetou praxí a politik, který se zabývá otázkami veřejného zdraví, vidím v této strategii řadu problematických prvků, které podkopávají důvěru občanů v očkování a mohou vést k nebezpečnému nátlaku na jednotlivce i instituce. NOS, přestože se tváří jako dobrovolný a vědecky podložený plán, skrývá mechanismy, které připomínají spíše špatně skrytou manipulaci, než transparentní přístup k prevenci onemocnění.

Začněme u základů. U některých vakcín, jako je ta proti chřipce, chybí přesvědčivé důkazy, že vyšší proočkovanost skutečně přispívá k lepšímu zdraví populace. Některé studie ukazují, že účinnost, a tedy i ekonomický přínos tohoto typu vakcín pro společnost jsou často přeceňovány, zatímco rizika a náklady pro společnost nejsou zmiňovány nebo v lepším případě jsou minimalizovány.

V kontextu pandemie COVID-19 je situace ještě vyhrocenější. Genetické vakcíny, mRNA a vektorové, byly prezentovány jako zázračné řešení, ale realita se zcela lišila od slibované skvělé účinnosti a neškodnosti. Většinová veřejnost ztratila důvěru k tomuto typu vakcinace ne kvůli "dezinformačním aktérům", jak se často tvrdí, ale kvůli legitimním pochybnostem o jejich účinnosti a neškodnosti. Realita ukázala, že tyto vakcíny po krátké době od aplikace nedokázaly spolehlivě zabránit přenosu viru a pravděpodobně ani vážným komplikacím včetně úmrtí. Navíc nelze vyloučit, že nežádoucí účinky byly a stále jsou bagatelizovány, nebo dokonce zamlčovány oficiálními institucemi.