Stojíme na konci roku 2015, tento čas se nabízí k bilancování a přemýšlení. Byl to rušný rok. Ač se republice, a tedy i lidem samotným, daří dle statistik stále lépe, uprchlíci k nám téměř žádní nepřišli, přesto je naše spolčenost nespokojená, radikalizuje se a názoroví oponenti se spolu přestávají být schopni bavit. Ve společnosti jsou mezi lidmi již takové příkopy, které těžko půjde zahrabat.

Z posledního mám opravdu obavy, konec „blbé nálady“, jak o něm mluvil prezident ve „vánočním“ poselství (kde mimochodem bylo všechno možné, jen žádné vánoční poselství) se mě netýká. K demokracii totiž nutně patří diskuze, a tu ve veřejném prostoru postrádám. Nemyslím tím bezbřehé žvanění na sociálních sítích, kde lidé málokdy opravdu diskutují. Myslím tím diskuzi, kdy si vážím svého partnera, vyměňuji si s ním své názory a často z ní odcházím obohacen.

Dovolím si několik příkladů. 17. listopadu nesměli na Albertov žádní odpůrci prezidenta. To vše se dělo za aktivní pomoci policie. Je to protizákonné i proti logice. Přesto má Zeman z odpůrců takový strach, že se s nimi ani nechce setkat. Raději zůstává mezi svými věrnými, kteří mu kupodivu nekriticky tleskají.