Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, tato otázka, jak jistě chápete, se mě týká velmi osobně. Dovolím si proto malou rekapitulaci celého stavu. Když jsem v roce 2010 vyhrál ve výběrovém řízení spolu s deseti kandidáty, z nichž jsem byl vybrán do ústavu, tak jsem přišel do instituce, která byla velmi výrazně destabilizovaná. Mně se podařilo během tří let, které mi byly umožněny z celkových pěti, na tuto dobu byl můj mandát na začátku určen, tak se mi podařilo instituci stabilizovat. Digitalizace, o které se hovoří, probíhala velmi dobře a archivní správa Ministerstva vnitra, která je vlastně nejvyšším dozorujícím orgánem, nikdy neměla zásadní připomínky k tomuto procesu.

Digitalizovalo se zhruba 25 milionů stran. Odpovídá to tomu počtu, který zde zazněl. Ono je to těžko odhadovat, kolem 20 % digitalizovaných materiálů, protože si představte, že v archívu bezpečnostních složek je, kdybychom vzali papíry, a takto je složili vedle sebe, zhruba 17 km archiválií a zhruba 5 km mikrofiší. To znamená, je to tedy značný objem materiálu.

Podle zákona 181/2007 Sb., který je speciálním zákonem pro Ústav pro studium totalitních režimů a archiv bezpečnostních složek, v roce 2030 má archiv bezpečnostních složek přejít pod národní archiv samozřejmě s celým tímto fondem. Právě proto zákon 181 jasně stanovuje, že ten, kdo má provádět digitalizaci těchto materiálů, je Ústav pro studium totalitních režimů. Právě proto, aby jedna z digitalizovaných kopií i poté, co archiv bezpečnostních složek přejde pod národní archiv, zůstala k dispozici badatelům Ústavu pro studium totalitních režimů. Tato skutečnost byla od samého začátku napadána některými konkrétními osobami, které se netajily tím, že mají zájem tuto činnost utlumit.

Od senátních voleb roku 2012, tak jak pan premiér přesně popsal mechanizmus, že Senát je skutečně tou institucí, která má výhradní personální pravomoc nad složením rady ústavu, tak po senátních volbách v roce 2012 došlo ke zvolení rady ústavu, která mě, jako tehdejšího ředitele, začala vystavovat velmi tvrdým tlakům na to, abych postupoval v rozporu se zákonem 181. Tento tlak byl veden nejsilněji ze strany předsedkyně této rady, paní doktorky Benešové. Když jsem čelil těmto tlakům argumenty, že jako ředitel státní instituce nemohu porušovat platné zákony, a podle platných zákonů není možné převádět digitalizaci, kterou zákon dává do pravomoci ústavu, jinam, tak mi bylo řečeno: Tak hledejte jiné než zákonné cesty. Když jsem se ujišťoval, jestli jsem špatně neslyšel, tak toto mi bylo potvrzeno, což jsem samozřejmě odmítl. A nakonec neustálé spory, které v podstatě spočívaly v tom, že jsem byl úkolován nesplnitelným množstvím úkolů, že neustále byly vršeny další a další úkoly v nesplnitelných termínech, které v podstatě vyčerpávaly tým mých spolupracovníků, jsem byl na jaře loňského roku odvolán.