Poslední dobou jsem svědkem zvláštního úkazu. Starost o děti, které nikdo nechce, rezonuje společností. A to mě těší. Nejsme lhostejní. Dokážeme cítit soucit, toužíme pomáhat a jsme solidární, i když nás k tomu nenutí karabáčem stát. Jenže, ono se to tak nějak zvrtlo.
Snad neexistuje ve společnosti člověk, který by neměl představu o tom, co je pro takové dítě nejlepší. A tak má takové dítě na své straně obrovskou armádu stoupenců a ochránců. Hlavní názorové proudy jsou v zásadě dva:
1) Ať dítě vychovává kdokoliv, kdo mu poskytne domov a snad i trochu lásky.
2) Ať dítě vychovává kdokoliv, kdo mu poskytne domov a snad i trochu lásky. Kromě homosexuálů. To radši ústav.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
