Odpověď zpravidla zní: „Jsme připraveni dobře a nic nás nemůže překvapit“. Bohužel zkušenosti z minulých let říkají, že při prvním sněhu nebo náledí zpravidla překvapeni jsou a teprve postupem času se zimní údržba stává běžnou a, pokud je dostatek posypového materiálu, také dostatečnou.

Nejsme v podnebním pásu, jako např. Švédsko, kde je běžně povoleno používat pneumatiky s hroty a nenastává tedy takový problém při náhlé změně počasí. V ČR není povoleno používat hřeby na pneumatikách v běžném provozu, a proto je nutné, aby zejména tam, kde se zajišťuje veřejná hromadná doprava po silnicích, byla údržba prováděna tak, aby nebyli cestující ohrožováni stavem komunikací a aby byla zajištěna doprava do zaměstnání, škol, ale třeba i na nákupy, když v dnešní době bohužel není možné nakoupit věci základní potřeby v menší obci.

Proč takto obšírně uvádím článek k přípravě údržby pozemních komunikací na letošní zimu? Asi proto, že již na samém počátku dochází k určitým výkladovým rozporům mezi ministerstvem dopravy (MD) a firmami, které mají zajišťovat sjízdnost pozemních komunikací. Záměrně píši mezi MD a firmami, protože v krajích jsem nezaznamenal žádné rozpory a domnívám se, že krajské správy a údržby silnic jsou na údržbu krajských komunikací dobře připraveny.

Hlavní spor je ve výkladu, kdy má být zajišťován úklid sněhu z vozovky: jestli hned od počátku sněžení, nebo teprve v momentu, kdy sněžení ustane. Za tímto výkladovým sporem je hledání úspor v nákladech na správu komunikací. Jen aby se nestalo, že za cenu úspor se dočkáme více nehod a ještě více dočasně nesjízdných komunikací, což samozřejmě přinese daleko větší škody motoristům a náklady našemu hospodářství. Případné úrazy a ztráty na životech jsou ale daleko horším důsledkem.