Současně jsem nechtěl, aby diskuze o brněnské kultuře byla řízená ze shora. To je velmi pomíjivé, protože s příchodem někoho, koho kultura příliš nezajímá a jeho priority jsou jinde (zdravotnictví, sociální péče), by diskuze zanikla. Jsem přesvědčen, že jediné, co má smysl, je iniciovat a dát podmínky pro to, aby zde nezávisle na aktuální politické reprezentaci probíhala živá kulturní diskuze a aby samotná kulturní obec byla zdrojem a hlavním hybatelem toho, kam se bude kultura v Brně uvíjet.

Na popud Břetislava Rychlíka jsem proto přišel s myšlenkou na vznik Brněnského kulturního parlamentu, který by poskytoval zcela svobodnou platformu pro vyjadřování názorů jak k předem známým bodům programu, tak k tomu, co budou jednotliví aktéři považovat za vhodné sdělit plénu. To se ale až na výjimky nestalo, z velké části mou vinou, jak popíšu záhy.

Nejsou love!

První část programu byla informativní, tedy o zásadních věcech, které město v oblasti kultury připravuje. O Janáčkově kulturním centru, podání přihlášky do Kreativních měst UNESCO v oblasti hudby, o distribuci peněz na kulturu z rozpočtu města. A zejména – což považuju s přehledem za nejdůležitější téma brněnské kulturní politiky – o snahách domoci se vícezdrojového (kooperativního) financování kultury z důvodů fatální podfinancovanosti brněnských příspěvkových organizací provozujících vysoké umění – o nezávislé scéně ani nemluvě, tam je příspěvek z rozpočtu zcela nedůstojný. Takový stav panuje i navzdory tomu, že město Brno vydává ze svého rozpočtu na kulturu suverénně nejvyšší podíl ze všech měst v Česku a řadí se na čelní místa v rámci celé Evropy.
Důvodem podfinancovanosti je, jak si měli možnost zúčastnění vyslechnout, zanedbatelný příspěvek státních peněz a současně velký počet příspěvkových organizací, z nichž finančně velmi náročné jsou zejména ty, které provozují finančně velmi náročné druhy umění – opera, balet či muzikál. Navzdory stovkám milionů, které jdou do příspěvkových organizací, jsou v institucích směšné platy, mimo Městské divadlo zcela nedostačující peníze na produkci (scéna, kostýmy), takže z Brna utíkají kvalitní umělci, opera si nemůže dovolit udělat pořádnou výpravu, čímž vznikají umělecké provozy, které nejsou konkurenceschopné.

Cesta z této bryndy nebude možná, aniž by se do financování regionální kultury zapojil stát. Dnes dává na živá umění v regionech ďábelských 70 miliónů (!) korun na celou republiku. Snahou, o kterou usiluje v těchto dnech Brno s dalšími městy a s Asociací profesionálních divadel, jejíž šéf, Stanislav Moša, toto téma na plénu prezentoval, je násobně tyto peníze navýšit. Pakliže by se to ukázalo jako neschůdné, bude Brno stát před zásadním a nepříjemným rozhodováním. Budeme mít na výběr z několika možností: z „nulové“ varianty, tedy ponechat kulturu v dramaticky podfinancovaném stavu; z varianty, která zásadně navýší rozpočet na kulturu tak, aby umělecké provozy byly stabilizovány po stránce mzdové, provozní i investiční; nebo konečně z varianty některé příspěvkové organizace zrušit, čímž by se uvolnily prostředky pro důstojnou existenci těch dalších.