Tolik volebních preferencí u nás nemá a neměl nikdy nikdo. Tolik procent neměli ani komunisté v dobách, kdy jsme pracovali na 140 až 145 %, a to byli komunisté na procenta jako ďas. V Česku jsou socialisté etablováni zatím jen ve třech různých stranách, které si jdou, takříkajíc po jejich, pěkně po krku.

Předně je to původně Zemanova, pak Špidlova, pak Grossova a pak Paroubkova ČSSD. Pak jsou tu ještě Zemanovi Zemanovci a pochopitelně i naši nejmladší socialisti, národní benjamínci – Paroubkovci. Všichni se jako LVI bijí do prsou, že jsou to právě oni, skuteční a jediní sociální demokraté. Do prsou se bijí jako Gorily a jak vidno, jedna partaj jim nestačí.

Ošklivě se napadají a pomlouvají se. V tomto směru všem těm socialistům fandím. Fandím jim všem z křišťálového a upřímného srdce proto, že nám všichni jasně a zřetelně ukazují, o co jim ve skutečnosti jde. Nevím pochopitelně o jakou konkrétní veřejnou zakázku, ale o sociálnědemokratickou myšlenku určitě ne. Doufám také, že ještě přibudou další a další sociální demokrati. V kůži skalního sociálního demokrata bych být nechtěl. A také nejsem.

Socialismus totiž ve své ryzosti chce většinu našich peněz, které nám pak z části, na základě naší žádosti, vrátí zpět. Část jim pochopitelně zůstane za nehty. Tomuto toku peněz říkají pěkně "solidarita". Myšlenka je to staletá, ověřená a funguje. Většina současné Evropy jí hájí a prosazuje. Zatím. Říkají tomu "moderní sociální stát". Kam jsou schopni ve jménu pokroku dojít, už víme. Z Řecka, Maďarska, Portugalska, Španělska, Itálie, Irska, jak vidno, jsou schopni dojít až do úplného konce. Klidně. Myšlenka je to prý dobrá, jen provedení horší. Ale to už jsem někde slyšel ….