Další z možností je vybudování čistíren, do kterých by bylo svedeno několik domů tzv.skupinové.

Každá z variant má svá pro i proti. Spolehlivost domovních čistíren je dnes již na vysoké úrovni. Provoz domovní čistírny jakožto i zodpovědnost za kvalitu vypouštěné vody je na jejím majiteli, tedy občanovi.

Naopak v případě čističky pro několik objektů je potřeba dořešit odpovědnost za to, co do ní bude natékat, tedy odpovědnost jednotlivých uživatelů. V obou případech však vypuštění chemických látek znamená pro takovou čističku, resp. její mikroorganizmy jistou smrt a nutnost vše znovu nastartovat a to stojí nemalé peníze. Provede majitel domovní čistírny v případě jejího kolapsu restart nebo nechá splašky protékat? Za jak dlouho tuto skutečnost vůbec zjistí? Nahradí případný finanční postih ekologické škody? Nebude muset nakonec obec řešit celý problém za několik let znovu?