Kdo byl včera někde, je dnes jinde. Jako bájný Jožin se opět odkudsi vynořila věčná a nenahraditelná Jana Bobošíková, tentokrát v roli biblického Noea, která s úmyslem zachránit českou pravici zve na svou Archu všechny lidi pravé vůle. Je přitom samozřejmě úplně jedno, že před pěti lety kandidovala na Hrad za komunistickou stranu. Voličský žaludek zřejmě snese všechno. K volebním letákům přibalte kinedryl.

Nerad bych se mýlil, ale snad jedinou jistotou je vítězství levice. Můj stranický souputník Mirek Němec na svých blozích několikrát plédoval za sjednocení levice. Bylo by to samozřejmě nejlepší, ale bohužel je to v dnešních poměrech nereálné. Za prvé – o nějaké sjednocení ostatní levicové strany nestojí, jinak by už dávno vyvinuly alespoň minimální iniciativu. Za druhé – přátelé v ČSSD si před sněmovními volbami, tedy v tom absolutně nejnevhodnějším čase začali jít po krku, ve straně je vysoké pnutí a zdá se, že je dokonce před rozvalem. Za třetí – SPOZka, pokud je vůbec nějakou autentickou levicovou stranou a jejíž ideologie mi dosud jako mrška uniká, působí navenek jen jako politický servis prezidentův a snad se s tím ani netají.

Nedá se tedy nic dělat, levicové strany jdou do voleb každá na vlastní pěst. Bohužel. Bohužel si budou vzájemně konkurenty. A tak nezbývá, než se vůči konkurentům čitelně vymezit.