Sjezd sudetských Němců v Brně? Ano. Právě teď je správný čas i místo.
Není to jednoduché téma. A právě proto k němu nechci mlčet.
Sjezd sudetských Němců se má letos poprvé uskutečnit v České republice, konkrétně v Brně. Část veřejnosti a politiků proti tomu protestuje. Zaznívají výzvy, aby sudetští Němci do Brna nejezdili, že „nejsou vítáni“, že jde o provokaci nebo pokus přepisovat dějiny.
Já to vidím opačně.
Právě Brno je místo, kde má takové setkání hluboký smysl. Ne proto, že bychom měli zapomenout na Mnichov, okupaci, nacistické zločiny nebo utrpení českého národa. Pravda o vině nacismu, o rozbití Československa a o utrpení našich lidí musí zůstat jasná.
Ale paměť není totéž co věčné nepřátelství.
Většina lidí, kteří letos přijedou, se narodila až dlouho po válce. Nikomu z nás neubližovali. Nenapadli Československo, nepodepsali Mnichov, nestáli u poprav a nevyháněli české rodiny z domovů.
Naopak. Mnozí z nich v době železné opony pomáhali našim lidem žijícím v nesvobodě. Mnozí pomáhali těm, kteří železnou oponu překonali a hledali v zahraničí svobodu. A mnozí už 36 let pomáhají obnovovat místa, kde po staletí žili jejich rodiče a prarodiče (kostely, hřbitovy, kapličky, obce, krajinu i lidské vztahy).
Nést historickou paměť je správné. Přenášet dědičnou vinu na další generace správné není. A už vůbec není správné zavírat dveře těm, kteří místo nenávisti často nabízeli pomoc, obnovu a smíření.
Brno a jižní Morava už roky ukazují, že smíření nejsou jen fráze. V Brně se koná Meeting Brno i Pouť smíření, která od roku 2015 připomíná poválečný odsun německy mluvícího obyvatelstva z Brna. Ne jako přepisování dějin, ale jako snaha říci, známe bolest minulosti, ale nechceme z ní dělat věčný zdroj nenávisti.
Pokud říkáme, že jsme slušní, tolerantní a evropští, pak se to nemůže poznat jen podle slov. Pozná se to podle skutků. Podle toho, zda dokážeme stavět mosty i tam, kde to není pohodlné. Zda dokážeme mluvit o odpuštění i tehdy, když se dotýká bolestivých kapitol.
Proto mi vadí výzvy typu „nejezděte, nejste vítáni“. To není projev síly. To je projev malosti. Silný národ se nebojí rozhovoru. Sebevědomý národ nepotřebuje hostům zavírat dveře.
Nepřekvapuje mě, že výzvu proti sjezdu podepsal i bývalý prezident Miloš Zeman. Bohužel to zapadá do části jeho politického stylu. Místo aby staré křivdy pomáhal překonávat, často je uměl živit. Místo aby společnost spojoval, opakovaně ji rozděloval.
Právě proto je důležité říci jasně: politika, která pořád živí staré křivdy, není vlastenectví. Vlastenectví není strach z rozhovoru. Vlastenectví není odmítání lidí podle původu jejich rodičů či prarodičů. Skutečné vlastenectví je sebevědomí, pravdivá paměť a schopnost jednat velkoryse.
Smíření nesmí znamenat překrucování dějin. Nesmí znamenat omlouvání nacismu. Ale také nemůže znamenat, že budeme další generace držet za plotem jen proto, odkud pocházejí jejich rodiče nebo prarodiče.
Křesťanská i obecně lidská civilizace stojí na tom, že člověk není navždy vězněm minulosti. Že vina má být pojmenována, ale také že existuje odpuštění, smíření a nový začátek.
Proto říkám jasně: sjezd sudetských Němců v Brně není ostuda. Ostuda by byla, kdybychom po 80 letech nebyli schopni unést setkání, rozhovor a gesto smíření.
Brno zná bolest dějin. Právě proto může ukázat, že bolest minulosti nemusí pořád živit nenávist.
Kdo chce budoucnost, musí mít odvahu k velkorysosti.
Ano, právě nyní je správný čas. A právě Brno je správné místo.
Komentáře asi nebudou pochvalné, ale přejít to mlčením fakt nešlo.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku






