Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jelikož tady bylo stejně jednou všechno řečeno a ten zákon spadl pod stůl v Poslanecké sněmovně, tak jsem si myslel, že už vystupovat nebudeme. Ale když vidím, že všichni vystupují, tak já také chci přispět troškou do mlýna. Ale nebudu opakovat to, co jsem řekl při tom prvním, tehdy úspěšném návrhu, který odešel ze Senátu.

První věc. Chtěl bych, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, vzkázat kolegovi Carbolovi, že děti neuvidí ty cyklisty, kteří měli jedno pivo, jenom na té stezce. Ty děti je vidí na předzahrádkách, ty děti je vidí doma, když si táta dá, nebo máma si dá pivo. To není tím, že bychom je to učili. Ony to vidí. Ony už odmalička vidí, že pivo patří k českému národu.

Takže pojďme udělat převratnou věc. Pojďme vymýtit pivo z našeho hospodářství, zakažme pivo – to by bylo asi nejlepší. Udělejme tvrdou regulaci – v Americe to zkusili svého času – a zakažme veškerý alkohol. A já bych doporučoval rovnou zakázat i ty cigarety, doutníky a všechno ostatní. Pojďme ten život nasměrovat těm lidem, o což se tady zdárně snažíme už mnoho, mnoho let... A mám dojem, že se nám to hodně daří v různých oblastech života. Ale uvědomme si, že člověk je přece bytost svérázná, která snad také má svůj rozum a mohla by konat ne podle toho, jak je jí nařizováno, ale jak ona sama uváží, aniž by sebe poškozovala, nebo poškozovala ty druhé.