O církevních restitucích, které v pojetí zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi, vlastně žádnými restitucemi ani nejsou, již bylo napsáno mnohé. Přesto se mě na můj názor ptá stále více lidí, protože mají oprávněné obavy, že vše jde do ztracena. Dnes již málokdo pochybuje o tom, že zločinná vládnoucí koalice, která s nebývalou vehemencí prosadila tento loupeživý zákon, byla vytvořena právě pro tento úkol, který splnila naprosto dokonale. Ve hře byl totiž lukrativní majetek a především pozemky za desítky miliard korun a tudíž příležitost pro lobbistické a finanční skupiny. Tuto příležitost, která se podobá drancování a krádežím národního majetku při tzv. privatizaci v devadesátých letech, si prostě nemohly nechat ujít. Pokud by totiž šlo pouze o deklarované vyrovnání se s církvemi, těžko by vláda nějakého demokratického státu prosazovala s takovou urputností a rychlostí zákon, kterým svůj národ zbaví blíže nespecifikovaného gigantického majetku, a navíc by vše ještě „pojistila“ nevypověditelnými smlouvami, aby to nešlo žádným způsobem zvrátit. Takto jedná mafie, nikoliv zástupci demokratického státu, pokud jimi ovšem nejsou gangsteři.

Pokud nahlédneme malinko do minulosti, zjistíme, že již 19. července 1990 byl přijat tzv. výčtový zákon, který církvím navrátil asi 200 budov, především kláštery a další řeholní domy. To znamená, že už církevní majetek po revoluci vydán byl. Pokud se podíváme i do zahraničí, dozvíme se, že církevní restituce proběhly začátkem minulého století např. ve Francii, a to tak že byly církvím pouze svěřeny do užívání církevní budovy a nebyly ani vyplaceny žádné další náhrady. U nás se výše zmiňovaným výčtovým zákonem budovy církvím darovaly a navíc se přispívá ze státního rozpočtu na platy duchovních cca 1,5 mld. korun ročně (i za komunistického režimu stát přispíval!). Každému normálnímu člověku musí být zřejmé, že vyrovnání s církvemi již proběhlo, a to i nad rámec běžný v západních demokraciích, jak ukazuje příklad Francie.

V tuto chvíli se již některý majetek na základě zákona č. 428/2012 Sb. uloupil, můžeme tedy pomalinku sledovat, kam vedou nitky a kde se nakonec ocitne cca 1% rozlohy naší země.