Vyostřují se spory mezi velmocemi. Spojené státy americké ztrácejí místo světového hegemona, nehodlají se ovšem vzdát dobrovolně. Následkem konkurenčního boje mezi velmocemi je situace vyhrocená až do krajnosti,o válce, jako o řešení rozporů mezi velmocemi otevřeně mluví již mnozí. Česká republika je do této hry vtahována prostřednictvím politiků naplňujících vize Washingtonu, Bruselu a Pentagonu.

Společenská situace v České republice se zdá klidná jen zdánlivě. Makroekonomové se na obrazovkách televizorů předhánějí v chrlení pozitivních prognóz vývoje ekonomiky. Že jsou to čísla, která neodrážejí reálnou životní úroveň pracujících víme. Formální snižování nezaměstnanosti je vykoupeno prostým vyřazením nezaměstnaných z evidence Úřadu práce, nebo „naháněním“ nezaměstnaných do zahraničních montoven, kde „sedm dní v týdnu, osm hodin denně“ neplatí ani náhodou. Náklady na bydlení si ukusují z mezd, které jsou v mnoha případech už tak tragické, stále větší podíl. Ekonomická situace českých pracujících je zkrátka velice špatná.

K této situaci přidávaná ustavičná mediální masáž, která dezinterpretuje problémy migrace, ukazuje falešné viníky migrace, žene nespokojené lidi do takové polohy, že jsou schopni akceptovat i naprosto nepřijatelná řešení, která zní jako z dílny fašistických ideologů. Ve společnosti roste nevraživost a rasismus. Společnost je doslova vyzývána k nenávisti vůči Rusku, KLDR a dalším zemím, které odmítají skákat jak náš velký bratr píská.

Kdo z těchto nálad těží? To se ukázalo při dvou volbách v letošním roce – oligarchie a nacionalisté, vzájemně se podpírající.

Ne jinak je tomu v ostatních částech Evropy. Všude je sociálně demokratická levice a strany jí podobné na ústupu. Zvedá se podpora nacionalistických uskupení. To, že sociálně demokratická politika otevírá brány fašismu, protože nedokáže a ani nemůže dokázat zlepšit situaci pracujících je historicky potvrzené. Vždyť to byla německá sociální demokracie, která zradila revoluci a tím stála u kolébky Hitlera.