David Tramba a Ekonomický deník vás zmiňuje ve svém včerejším článku o Energetickém regulačním úřadu v pasáži Obavy z toxického kandidáta. Chcete se k tomu nějak vyjádřit?

Jsem zvyklý běžně diskutovat s protistranou, která má jiný názor a k němu argumenty. Buďto s kolegou, který má jiný odborný názor, a pak se obvykle shodneme, že máme podobné cíle a pouze vidíme stejnou realitu z různých stran, anebo s tazatelem, který chce něco vysvětlit. Učím i inženýry a techniky, a učím je, aby si byli schopni vytvořit svůj vlastní názor, nikoli kopírovali ten můj. Obávám se, že v případě novináře, který je známý v celém našem oboru tím, že si kompenzuje své nedostatečné odborné znalosti arogantními výpady, není o čem. Jsem energetik a ne terapeut.

K čemu je vlastně ten Energetický regulační úřad (ERÚ) dobrý?

Předně je to jediný orgán, který má chránit spotřebitele. Něco jako imunita systému v živém organismu. Když selže, vypadá to tak, že mají ve Francii elektřinu za korunu deset haléřů, na Slovensku za korun šedesát a u nás za dvanáct korun. Je to podobné, jako když trpí energetická regulace v ČR chorobou AIDS a naše ceny zachvátí zlatá horečka, která se ve více civilizovaných státech EU projevovala o dost mírněji nebo nenastala vůbec. Víte snad o nějakém evropském městě, kdy by v důsledku takzvané „energetické krize“ alespoň půl dne nesvítili? Ve skutečnosti to nebyla krize energetická, zrovna my jsme ještě k tomu vyváželi elektřinu, ala šlo o napadení technicky stále dobře fungujícího systému lichváři, kteří si v případě české ne-ochrany spotřebitele odnesli opravdu tučné výtěžky. Kupodivu je ale nikdo nenaspořil na dostavbu Dukovan a Temelína a dozorčí rada, která na celý tento proces na ČEZu dohlížela, tam sedí ještě půl roku po prohraných volbách, přestože jinde už dávno došlo ke změnám.

Takže na Slovensku fungovala ochrana spotřebitele a u nás ne?