Spanilá jízda ruských motorkářů je tradicí, která si našla své fanoušky i odpůrce. Mě osobně tato akce nechávala relativně chladným, byť vidina rudé vlajky nad Berlínem je poměrně příjemná. K Rusku samotnému jsem měl vždy vřelý vztah. Konec konců, skutečnost, že naše národy stvrdily své bratrství společně prolitou krví v boji proti hitlerovskému fašismu, je neopomenutelná. Ovšem, ruský politický režim, to je něco jiného. Zarytí antikomunisté nerozlišují mezi Sovětským svazem a současným Ruskem. Těžko se jim připouští, že v Rusku byl nastolen jejich vysněný kapitalismus. Ovšem, tato trvající nenávist dává antikomunismu další, rasistický a xenofobní rozměr. Není se čemu divit, největší antikomunisté byli nacisté, tak je logické, že si ti dnešní nějaké metody a vzory myšlení zachovali. Fašismus a antikomunismus k sobě zkrátka patří.
Po rozpadu světové socialistické soustavy se imperialismus, který byl dříve brzděn silou tábora míru, naprosto utrhl ze řetězu. Byla započata nová etapa bezuzdného drancování, vraždění, intervencí s cílem získat nové trhy, suroviny a levnou pracovní sílu - zkrátka to, co imperialismus ke své existenci potřebuje.
Pro Sovětský svaz, respektive pro Rusko, nastala doba úpadku. Masové rozšíření chudoby, narkomanie, HIV, bezdomovectví - jevy pro občany Sovětského svazu naprosto neznámé, se staly běžnou součástí života v Rusku. Opilec v čele státu korunoval porážku a byl vrcholem ponížení ruského lidu.
Boris Jelcin, pro západ jistě první demokratický vůdce Ruska, se stal na svém postu neudržitelným spíše z důvodů zdravotního stavu, než z toho důvodu, že jeho zkorumpovanost a všehoschopnost se ani za dolarové dotace nedařilo příliš skrývat. Po éře Jelcina přišla éra Putina. Jedním z prvních dekretů Putina byl ten o doživotní beztrestnosti Jelcina a celé jeho kliky. Putin nebyl nový člověk na scéně. Odváděl pro jelcinův režim dobrou práci. Nejznámější jeho počin byl podíl na diskreditaci prokurátora Skuratova, který se až příliš zajímal o "ekonomické aktivity" prezidenta Jelcina a jeho Rodiny (rodiny a širšího okruhu přátel).
S příchodem Putina byla ovšem pozvolna nastolena nová kvalita zahraniční politiky. V předešlém období nešlo o nějaké zahraniční politice Ruska vůbec mluvit, jelikož se jednalo v zásadě o zahraniční politiku USA vykonávanou prostřednictvím jejich loutek v Kremlu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV