Alespoň dopravní odborníci by ale tomuhle mechanismu podléhat neměli. Než třeba začnou vážně uvažovat o rozšíření nějaké silnice („Mezi Borem A Svorem má vyrůst malá dálnice. Kvůli kamionům.“ Českolipský deník, 8.12.), měli by takový záměr zvažovat ve všech souvislostech. Ne vše, co se na první pohled jeví jako logické (do roku 2035 vzroste tak a tak hustota dopravy, tudíž přistavíme k silnici dva nové pruhy, a je to vyřešeno), také takové musí být.

Opravdu odborné posuzování nějakého záměru nespočívá jen ve výčtu jeho skutečných nebo domnělých přínosů, nýbrž především ve zvažování, zda výhody vyváží možná rizika a také, zda jde o jediné možné řešení. Například není radno zapomenout, že v tomto úseku silnice I/9 + I/13 před několika roky došlo ke smrtelné dopravní nehodě při srážce automobilu s lesní zvěří. Není divu, když silniční přeložka (stará silnice mezi oběma obcemi vedla jinudy a byla užší) tu kříží staleté migrační cesty zvěře. A když i při stávající šířce jde o velmi nebezpečný úsek, co se stane, když přibudou další dva jízdní pruhy a když se přes ní zvěř bude dostávat ještě obtížněji a ještě zdlouhavěji? A nedělejme si naději, že to spraví nějaká pachová zradidla či ploty. Zvěř někudy přecházet musí a bude. Nepřizpůsobí se nám.  A snížení povolené rychlosti se úřady brání.

Dobrá, cynici odpoví, že  ti mrtví „jsou nezbytná  daň automobilismu“. Ti nejotrlejší začnou se zdviženým prstem kázat, že bezpečnost provozu je především věcí kázně každého automobilisty,  výchovy a prevence, zmíní  kolik že peněz se do ní rok co rok investuje, zmíní  špatný stav silnic a že nové jízdní pruhy jsou naopak příspěvkem k té bezpečnosti (!), zkrátka, hra na schovávanou jako vyšitá.