Před časem navrhoval snížit počet poslanců ve Sněmovně na polovinu, že podle vzoru Velké Británie, krátce nato teď zas údajně po vzoru švýcarském kterak zrychlit budování dálnic prostřednictvím lidového hlasování. A prý, že ten lid už si to vyřídí s těmi, kdo by ještě po referendu měli nějaké námitky třeba proti zvolené trase. Jak si tak vzpomínám na jeden zcela konkrétní případ, někdy by si to museli vyřizovat s celou obcí se stovkami obyvatel, která chce z existenčních důvodů jinou trasu než Ředitelství silnic a dálnic.

Až zamrazí, když jeden čte, že „zloba by se zaměřila na ty, kdo vzdorují prodeji pozemku…“ („Babiš: Ať o dálnicích rozhoduje i lid“, LN 8. 3.). Ústavní záruky vlastnictví, zákony, které stanovují, v jakých případech lze do vlastnických práv zasáhnout, to vše je zřejmě překonaná veteš. Poštvěte na sedláka, hájícího pole děděné v rodě po staletí, vhodně zpracovaný dav.  Jako bychom se vraceli o nějakých 70 let zpátky v historii.

A ono je to i s tím švýcarským vzorem maličko jinak, než to prezentuje pan místopředseda vlády. Řekl bych, že si ho (v)hodně přizpůsobil momentální politické potřebě.