Po válce byl relativně levný benzín, ale každé motorové vozidlo platilo silniční daň. V padesátých letech byla prosazena změna – narodila se spotřební daň z PHM a zrušila silniční daň. Zdůvodněno bylo slovy spravedlivější odvod do systému podle počtu ujetých km. Dejme tomu. Cena PHM vzrostla a to výrazně.

Spotřební daň platíme dodnes. Odvod do systému jednoduchý a bez příživníků.

V této době byla striktně stanovena silniční síť, a kde nebyly mosty, stát zajišťoval přes řeku zadarmo přívoz. Pamatuji jako kluk dopravu v autě na pontonu přes Vltavu v Roztokách u Prahy. Přívozů bylo víc, tento si přesně pamatuji. Motoristé ani pěší a cyklisté na nich neplatili ani korunu.  Silniční síť je zdarma, říkal zákon.

Z vybraných peněz se budovaly všechny komunikace včetně mostů. Při stavbě nových silnic se vykupovaly nebo vyvlastňovaly pozemky podle tabulkových cen (dnes jsme schválili někomu až 16ti násobek). Samozřejmě, že jsou tedy komunikace všech bez rozdílu.

Když stát potřeboval peněz víc, na dálnice, zavedla se dálniční známka. Tiskne státní tiskárna cenin, část zisku ukrojí prodejci, ale stále bez příživníků.
Pak stát potřeboval ještě víc a zavedlo se elektronické mýtné pro kamiony. Do rozpočtu se vrací výrazně méně. Stát platí náklady fy KAPSH, smlouvy jsou tajné a nedostanete se k nim. Jsou tam první ztráty příživníkům.