V této oblasti opravdu není vhodné vyjmout pouze některá fakta, vytrhnout je z kontextu, zařadit do jiného časového období a prezentovat je jako hotový celek. Toho se ve svém komentáři dopustil pan Prouza, bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti. Jelikož se v uplynulých dnech na evropské půdě odehrály důležité debaty v oblasti obrany a bezpečnosti, považuji za povinnost uvést na pravou míru některé chybné informace a ujasnit tak, jak je to doopravdy s plánem na společnou evropskou obranu a evropským obranným fondem.
Evropský obranný fond je nástroj, který spustila Evropská komise v červnu 2017 jako rámcový plán pro různé aktivity v oblasti podpory vývoje a výzkumu, společného pořizování a dalších otázek obranné a bezpečnostní spolupráce. Tento fond je rozdělen na část výzkumnou (EDRP, European Defence Research Programme) a na část vývojovou (EDIDP, European Defence Industrial Development Programme) vázanou na akvizice. Výzkumná část je již spuštěna v přípravné fázi s rozpočtem 25 miliónů EUR a umožňuje přímé financování výzkumu při přeshraniční spolupráci více zemí pro konkrétní oblasti (v první fázi jde o výzkum bezpilotních prostředků). Po první fázi se bude hodnotit efektivita a budou upravovány podmínky tak, aby výzkum pokračoval s rozpočtem 90 mil. EUR do roku 2019 a následně 500 mil. EUR ročně od roku 2020 dále. Tato část nástroje je zatím v přípravné fázi, některé české firmy se pokouší také zapojit, uvidíme tedy na základě výsledků letošního roku, zda je nástroj pro český průmysl vhodný či nikoliv.
Problematická část Evropského obranného fondu je však část vývojová, která je podmíněna společným pořizováním. Konkrétní podoba této části zatím není členskými státy odsouhlasena a je ve fázi návrhu, který Evropská komise předložila v červnu 2017. Tento návrh je momentálně otevřen pro připomínky a z toho důvodu Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu apeluje na českou reprezentaci, aby v Bruselu byla schopna pro ČR vyjednat podmínky, které budou pro český průmysl příznivé, nebo alespoň nediskriminační, což současný návrh Komise nesplňuje. Výsledkem současné lobby všech členských států bude nařízení, které bude poté nutné implementovat do národní legislativy. Právě proto je nyní potřeba neusínat na vavřínech, vyjednat si v EU dobré podmínky, a ne pak zpětně nadávat, když je vše rozhodnuto. Ostatně tento nástroj není zcela zanedbatelnou záležitostí, jelikož z kapes evropských daňových poplatníků na něj bude vynaloženo 0,5 miliard EUR v letech 2019-2020 a následně celá miliarda EUR ročně od roku 2020 dále.
A co je na současném návrhu Komise špatně? Kromě toho, že je stále spousta nejasností o tom, do jaké míry bude mít vlastnická struktura firmy vliv na možnost čerpání prostředků, nebo které firmy se budou moci programu účastnit, nese v sobě současná podoba programu další rizika. Nemalé evropské peníze totiž mohou být distribuovány nerovnoměrně napříč EU, čehož se bojí například i Italové. Šéf italské asociace obranného a leteckého průmyslu (AIAD), Giudo Crosseto, pro magazín Defense News uvedl, že očekává, že italské firmy na prostředky nedosáhnou, protože budou upřednostňovány velkým německým a francouzským firmám. Italové se stejně jako my a další státy snaží vyjednat podmínky tohoto fondu tak, aby naše národní firmy nebyly evropským systémem diskriminovány.
Nadšené opěvování evropské spolupráce v oblasti obrany a bezpečnosti pan Prouza do médií spustil na základě pondělního podpisu rámcové dohody PESCO (Permanent Structured Cooperation), která se týká celé řady oblastí spolupráce. Evropský obranný fond a jeho problematická vývojová část je jedním z nástrojů tohoto rámce, nicméně debaty, které proběhly na mnoha úrovních již v červnu 2017, pan Prouza asi zaspal a nyní se odvolává na usnesení Valné hromady Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu z 19. 6. 2017. Tam byla současná podoba Evropského obranného fondu členskými firmami Asociace odmítnuta a bylo apelováno na vyjednání lepších podmínek pro české firmy, dokud to stále ještě lze.
Netajím se tím, že patřím mezi euroskeptiky a často se proti „bruselským praktikám“ negativně vyhraňuji. Je však potřeba brát v úvahu, které věci jako stát stále ještě ovlivnit můžeme a na které už je pozdě. Z pozice experta bych si však nedovolil manipulovat s fakty, a pokaždé když něco komentuji, řádně se na to připravím. Pokud mezi pracovní návyky pana Prouzy patří amatérský výklad a zjednodušování složitých evropských problematik, není divu, že již delší dobu funkci státního tajemníka pro evropské záležitosti nevykonává. Pravděpodobně k dobru nás všech.
Na závěr bych snad jen dodal, že Evropská unie může mít v mnoha oblastech dobré nástroje, ale pouze pokud se je konečně naučíme správně využívat. Pokud se naučíme českou pozici sdělovat zřetelně a sjednoceně, pokud budeme bojovat za své zájmy – konstruktivně, jasně a hlavně včas. Pokud se jako některé země naučíme prosazovat ty nástroje, které jsou pro náš průmysl a pro naše národní zájmy vhodné, a naopak pokud budeme proti těm, které nás diskriminují. Měli bychom se konečně stát respektovaným partnerem, a nikoliv jen těmi, kteří spí ve chvíli, kdy se něco prosazuje, a pak jen nadávají, že jim něco ušlo. Z evropské spolupráce v otázkách obrany a bezpečnosti bych se tedy radoval až ve chvíli, kdy budeme znát konkrétní podmínky a budeme moci říci, že jsou pro Českou republiku férové.
Jiří Hynek, prezident AOBP
kandidát na prezidenta ČR
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
