Když jsem si šel koupit mj. tvarůžky a víno, zděsil jsem se, když byly označeny dříve nemyslitelným výrazným nápisem „české“. Zkontroloval jsem si, že zboží bylo vyrobeno na Moravě, tudíž bych za logické považoval označení „moravské“. To je jen jeden z důkazů, že v České republice byla během jediného století moravská identita téměř vytlačena tou českou, což považuji za smutné a nepřípustné.

Morava, prastará země uprostřed Evropy, ztratila v revolučním roce 1918 svůj parlament, v roce 1948 ji komunistická totalita připravila o hranice a v roce 1997 ji poslanci Klaus, Zeman a další připravili o šanci se do nich vrátit, když obnovili gottwaldovské kraje. Co bylo dříve z Čech, bylo české, co bylo z Moravy, moravské. Dnes je vše ze státu ČR (tzv. „Česka“) označováno jako „české“, jako by nic moravského a slezského neexistovalo; všichni občané ČR jsou označováni za Čechy, jako by Moravanů a jiných etnik nebylo. Reakcí na to, že se statisíce občanů ČR přihlásili k moravské národnosti, je to, že se jich Český statistický úřad na národnost přestane při sčítání lidu ptát. Žáci se ve škole učí české dějiny, omalovávají hranice umělých krajů, ale o Moravě žádné povědomí nezískají, pokud tedy moravskou zemskou identitu neuchovává jejich rodina.