V souvislosti s desátým výročím založení Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek a také blížící se volbou nových členů Rady ÚSTR se znovu otevřela diskuse, zda tato naše ústřední paměťová instituce plní své zákonné zadání.

Jak si dobře vzpomínáme, ústav vznikl proto, aby rozšířil náš pohled na komunistický totalitní režim let 1948-1989 a využil přitom až dosud utajované materiály z provenience komunistických bezpečnostních složek, především Státní bezpečnosti. Akademická pracoviště i vysoké školy se totiž problematice represivních složek a dopadům jejich činnosti na československou veřejnost tehdy spíše vyhýbaly. Legitimitu postavení ÚSTR v rámci pluralitního přístupu k minulosti potvrdil v březnu 2008 také Ústavní soud.

Vedení ústavu i archivu se však v posledních letech zabývalo vším možným, jen ne svými zákonnými úkoly. Kam to až dospělo, ukázala nedávno ve svých výstupech falšujících naší historii poradkyně ředitele ÚSTR Muriel Blaive, ale ve svých veřejných vystoupeních i stávající ředitel Zdeněk Hazdra a jeho náměstek Ondřej Matějka. Pokud fandili a fandí revizionistickým teoriím, popírajícím represivní činnost komunistického režimu a totalitní povahu komunismu, proč se vůbec stali zaměstnanci ÚSTR? Existuje zde přece několik dalších pracovišť, v jejichž rámci mohli své „vědecké“ teorie prezentovat…

Oficiální dokumenty ÚSTR (plány činnosti, výroční zprávy) jistě nechtěně potvrzují, jakým způsobem rozvrátili vědeckou činnost ústavu. Nebyl dokončen jediný projekt, ať již zahájený v zakladatelském údobí let 2008-2013, ale ani projekt z pozdějšího období. Nevyšly dosud slíbené publikace k činnosti nacistických ani komunistických bezpečnostních složek, medailonky popravených z politických důvodů v letech 1948-1960 zmizely z webu, o slovníku nemluvě. Počet vlastních odborných publikací se v roce 2006 snížil na pouhých šest. Zmenšil se počet výstav, zahraniční spolupráce - snad až na úsměvnou Albánii – se v podstatě zhroutila. Je s podivem, že v létě byla vůbec plénem Senátu – byť rozdílem několika hlasů – schválena výroční zpráva za rok 2016.

Zásadním způsobem poklesla také produkce digitalizace, což byl a stále ještě je důsledek nezákonného přesunu zaměstnanců i skenovací techniky z ústavu do archivu. Pomluvám o špatné kvalitě digitalizace z prvních let ÚSTR dnes již věří snad pouze předsedkyně Rady ÚSTR Emilie Benešová, participující v rámci Národního archivu na projektu Národního digitálního archivu, který se před několika lety totálně zhroutil.