Zůstali po nich manželky, děti a rodiče… Mnoho lidí si dnes pokládá otázku, zdali jsou náboženství nepotřebná, eventuálně nebezpečná, zdali se věřící člověk liší od toho nevěřícího, zdali jsou u nás všechna náboženství v pořádku nebo k nám některá nepatří. Dle mého názoru jsou učení sama o sobě v pořádku, ale jsou nanicovaté organizace, tedy církve, které z něj udělají i vražedný nástroj. V každém náboženství jsou dobří a špatní lidé, tak jako ostatně všude, proto považuji za nesmysl vše zobecnit na náboženství jako celek. To je prostě fakt. Stačí se podívat do minulosti, jak křesťanská církev upalovala, příkladem je třeba Jan Hus. Taky to nedělali všichni.

Karel Marx řekl, že náboženství je opiem lidstva. To italský spisovatel Umberto Eco posunul tuto větu k dokonalosti, když ji změnil na výrok, že náboženství je kokainem lidstva. Salman Rushdie pronesl nadčasový citát, že respekt k náboženství je kódovanou frází, která ve skutečnosti znamená strach z náboženství.