Nikoho z nás neminula minulý týden zpráva o ruských dronech, které se objevily na polském území, jen zhruba dvě stě kilometrů vzdušnou čarou od českých hranic. Nepochybně nešlo o náhodu, jak to prezentuje Rusko. Nejspíše to byl test, nakolik zafunguje Severoatlantická aliance. A to nejen kvůli zbraňovým systémům, ale především kvůli soudržnosti a solidaritě, která je základem tohoto západního obranného spolku, jehož je Česká republika už tři desítky let členem. V tomto ohledu můžeme být klidní: NATO funguje!
V klidu nás ale nemohou nechat některé postoje na naší politické scéně. Dlouhodobě tvrdím, že obrana státu by měla být společnou hodnotou napříč politickou reprezentací. I proto jsem opakovaně usiloval o dosažení alespoň základní shody s opozicí, naposledy letos v březnu. Bohužel marně.
Většina opozičních stran obranu naší země podceňuje nebo zneužívá ve vnitropolitickém boji. Někteří jejich lídři dokonce otevřeně prohlašují, že zbrojit není třeba a že by bylo nejlepší z NATO rovnou vystoupit. Není překvapením, že stejní lidé dávají zároveň najevo i otevřené sympatie vůči Rusku.
Abych byl spravedlivý, alespoň hnutí ANO tentokrát Polsko podpořilo. I přesto, že jeho předseda Andrej Babiš ještě před dvěma lety bez kapky studu v prezidentské televizní debatě prohlašoval, že on by rozhodně na pomoc napadenému Polsku nepřišel. ANO v posledních týdnech opakovaně deklaruje, že přes členství v NATO u nich nejede vlak. Snaží se tak mírnit pochopitelné obavy české veřejnosti z jejich možného spojení s proruskými extrémisty sdruženými zejména ve „lžikoalicích“ SPD a Stačilo. Rád bych tyto deklarace hnutí ANO věřil. Jenže je tady onen Babišův výrok o Polsku. A bohužel nejen ten…
Před pár lety, když se Andrej Babiš snažil získat hlasy komunistů pro svoji vládu, neváhal tuto podporu vyměnit za komunisty prosazované škrty v obranném rozpočtu. Po výbuchu ve Vrběticích, který zorganizovaly ruské tajné služby, vše nejprve bagatelizovat, když nepochopitelně tvrdil, že jde jen o „útok na zboží“. Naštěstí se rychle pod tlakem veřejnosti vzpamatoval, otočil a nakonec i vyhostil ruské diplomaty. Doslova legendární se pak stala tajně plánovaná cesta jeho ministrů do Moskvy pro vakcínu Sputnik. A k tomu si přidejme neustálé zpochybňování úspěšné české muniční iniciativy a Babišovu osobní podporu současných lídrů Slovenska a Maďarska.
Rozumně uvažující člověk tak dostane hned celou řadu důvodů, aby měl o záměrech a slibech současné největší opoziční strany vážné pochybnosti. A nejde o málo. V konečném důsledku může jít i o naši svobodu a o samotnou budoucnost České republiky.
Investice do obrany nejsou nikdy příliš populárním tématem. Jde o hodně peněz, firmy se přetahují o zakázky, téma boje a války je pro většinu lidí pochopitelně nepříjemné. Ale nic z toho není důvodem, abychom toto téma zneužívali nebo ignorovali.
Naše vláda je první, která po desítkách let přehlížení začala brát bezpečnost vážně. Konečně jsme začali plnit to, k čemu jsme se kdysi zavázali, tedy dávat dvě procenta HDP na společnou obranu. A máme ambici, v souladu s našimi spojenci, tyto investice postupně zvýšit. Pořizujeme moderní zbraňové systémy, protože víme, že potenciální útočníky bude odrazovat už samotný fakt, že máme silnou a dobře vybavenou armádu.
Speciální kapitolou je pak česká muniční iniciativa. Projekt, pro který je Česká republika v zahraničí velice oceňována. Poprvé v naší novodobé historii děláme něco, co má opravdu širší geopolitický rozměr. Iniciativa funguje. S našimi spojenci, kteří se podílejí finančně, nakupujeme munici a posíláme ji na Ukrajinu.
Je to zároveň velká finanční vzpruha pro český průmysl, jenž má v oblasti zbrojní výroby téměř stopadesátiletou historii. Úspěšně se dnes rozvíjí. I proto mohou české firmy zaměstnávat čím dál více lidí, platit větší daně do státního rozpočtu a ještě úspěšně expandovat do zahraničí. Bohužel právě tuto úspěšnou iniciativu chce hnutí ANO zrušit. Žádné rozumné důvody pro takovýto destruktivní krok ale neexistují. Zůstává jen další otazník, nakolik to hnutí ANO myslí s obranou České republiky vážně.
Určitě není náhoda, že krátce po tom, co se nad Polskem objevily ruské drony, zahájily armády Ruska a jeho satelitu Běloruska masivní vojenské cvičení v bezprostřední blízkosti hranic východních států NATO. Naposledy se obdobné vojenské manévry uskutečnily krátce před napadením Ukrajiny a posloužily mimo jiné k zakrytí přípravy samotného útoku. Rusko nám tím posílá jednoznačný vzkaz: jsme připraveni na další agresivní kroky vůči Evropě. Pokud nebudeme zavírat oči před nebezpečím, ale budeme naopak dostatečně vyzbrojeni, odhodlaní a jednotní, Rusko ani nikdo další si na nás netroufne. Jen pokud se budeme odpovědně starat o naši obranu, pak nám žádná válka nehrozí. Prosím, i na to myslete, až půjdete za tři týdny k volbám.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
