Pracovně se setkávám s konkrétní situací: Velké nadnárodní výrobní společnosti, které vyrostly na průmyslových zónách, odvádějí dešťovou vodu ze zpevněných ploch a střech, do kanalizací průmyslových zón, které vlastní a provozují vodárenské společnosti. Za odvedení dešťové vody tyto firmy odvádějí vodárenské společnosti platby, vypočítané na základě rozlohy zpevněných ploch a průměrného ročního úhrnu srážek. Pro představu – u firem o rozloze menšího hypermarketu se jedná řádově o statisíce korun ročně. Tato dešťová voda následně končí po pár stech metrech v nějaké místí vodoteči (náklady pro vodárenskou společnost minimální, zisky maximální).

Jak je možné, že na průmyslových zónách vlastněných často přímo městy nebo krajem nejsou dodržovány požadavky zákona o vodách, který přímo ukládá využít zasakování dešťových vod v místě spadu před jejich odvedením kanalizací? Za to, že vodárenská společnost vybere na tomto způsobu „likvidace“ dešťových vod ročně možná desítky miliónů, zmíněný kraj a obce vynaloží několikanásobně větší peníze na protipovodňová opatření a na likvidaci následků přívalových povodní. Ty vznikají často v důsledku rozvodnění právě těch malých vodních toků, do kterých jsou kanalizací svedeny dešťové vody z desítek hektarů vybetonovaných ploch.