Vážení přátelé i nepřátelé.

Nehorázná drzost organizovat sraz a konání kongresu sudetoněmeckého landsmanšaftu v těchto dnech v Plzni mě přiměla k tomuto protestu a osobní účasti na demonstraci. Úvodem se chci zmínit o dvou osobních vzpomínkách.

Když jsem se kdysi s maminkou bavil o odsunu Němců, říkala mě následující: Žila jsem v Moravské Třebové, tehdy dosti německé oblasti, v klidu a míru s místními Němci až do norimberského sjezdu NSDAP v roce 1937. Poté jsme byli jen čechiše hund. Provokace byli na denním pořádku, šikana v obchodech, ve škole i na ulici. V roce 1939 se nakonec museli vystěhovat, protože tamní oblast spadala do "Sudet".

Druhá vzpomínka je moje. Po roce 1945 jsem bydlel (pochopitelně s rodiči) v Liberci. Je naprostá lež, že byli všichni Němci odsunuti do Německa. Odsunuti byli příslušníci wermachtu, SS, členové NSDAP, henleinovci a td. Ostatně - měli co chtěli: Heim in Reich. Ti, kteří se nezkompromitovali - například sociální demokraté, vdovy po vojácích, dělníci-odborníci v továrnách, ti mohli zůstat. Tak zůstali mnozí v okolí Liberce a hlavně i v celém pohraničí. A bylo jich cca 250 000. S jedním z jejich potomků jsem seděl ve škole v lavici a s několika sdílel osm let jednu školní třídu. Takže žádná kolektivní vina!, jak je dnes hlásáno, ale účelová lež.

Transfer, v původním německém překladu bevőlkerungtransfer – česky přesídlení, jak se srávně nazývá odsun německého obyvatelstva z Československa v roce 1945, byl iniciován a schválen ve 13. části aktu Postupimské dohody vítězných mocností a následně ve Spojených národech. Jednalo se nejen o transfer Němců z ČR, ale i z Polska a Maďarů ze Slovenska.