Druhý zářijový týden byl pro francouzskou politiku opravdu turbulentní. Vše začalo v pondělí, kdy vláda premiéra Françoise Bayroua podle očekávání nezískala důvěru v Národním shromáždění.
Bayrou přitom kabinet vedl teprve od poloviny loňského prosince. V úterý pak prezident Emmanuel Macron do funkce předsedy vlády jmenoval svého politického spojence Sébastiena Lecorna, jenž dosud působil jako ministr obrany. Lecornu se tak stal už čtvrtým ministerským předsedou za necelé dva roky a sedmým premiérem od Macronova příchodu do funkce v roce 2017, což svědčí o ne zcela promyšlených politických nominacích prezidenta Macrona a velmi křehké politické situaci na francouzské vládní scéně.
Střídáním na postu předsedy vlády ale chaos ve skutečnosti teprve začal. Hned následující den, tedy ve středu, země totiž zažila vlnu protestů hnutí Bloquons tout (Blokujme všechno). Tohoto organizovaného odporu vůči současné politické reprezentaci a škrtům ve státním rozpočtu se zúčastnilo okolo 200 000 lidí napříč celou Francií. K velkým demonstracím došlo nejen v Paříži, ale také v Lille, Lyonu, Marseille, Toulouse, Montpellier, Štrasburku, Bordeaux, Rennes a Nantes. Do ulic bylo vysláno 80 000 policistů, kteří proti demonstrujícím hojně používali slzný plyn a postupně pozatýkali téměř 300 osob. Rozsah protestů, jenž je už nyní přirovnáván k akcím žlutých vest z roku 2018, může ale být podle všeho ještě větší. Na čtvrtek 18. září jsou naplánována další protestní shromáždění, která doplní hromadná odborová stávka, mimo jiné také ve veřejné dopravě. Počet demonstrantů může zvýšit také veřejná podpora Jean-Luca Mélenchona, předsedy Nepoddajné Francie (La France insoumise), tedy levicové strany, jež zvítězila v loňských parlamentních volbách.
Nově jmenovaný premiér Lecornu už veřejně slíbil, že upustí od plánů svého předchůdce Bayroua a nenechá v rámci úspor zrušit dva státní svátky (konkrétně Velikonoční pondělí a Den vítězství). To ovšem Francouzům nestačí – a není se čemu divit. Při sledování událostí posledního týdne totiž zažívají skutečné déjà vu. Bayrouovi ani jinému centristickému premiérovi se od loňských voleb nepodařilo prosadit navrhovaný vládní rozpočet. Parlament ve Francii funguje pouze na papíře, protože počty poslanců jednotlivých stran v Národním shromáždění jsou kvůli těsnému výsledku voleb velmi vyrovnané. Populisti na pravé i levé straně politického spektra odmítají centristické vládě jakkoli pomoci. Koneckonců, nemají k tomu důvod. Čím déle bude chaos trvat, tím vyšší je pravděpodobnost, že budou vyhlášeny nové volby, v nichž frustrovaní voliči, po právu, potrestají Macrona a centristy a vsadí právě na Mélenchonovu Nepoddajnou Francii nebo Bardellovo Národní sdružení (Rassemblement national). Naděje, že nyní uspěje právě Sébastien Lecornu, je mizivá. Už jen fakt, že má blízko k Macronovi (od doby, kdy byl zvolen prezidentem, Lecornu vždy zastával nějakou vládní funkci), je pro něj v současné situaci spíše polibekem smrti.
Obyvatelé země galského kohouta se ocitli v začarovaném kruhu a ze svých potíží viní právě prezidenta Macrona a jeho centristickou vládu. Politická nestabilita jde ruku v ruce s ekonomickými problémy, a ekonomická krize jen posiluje chaos na politické scéně. Při pohledu na stav francouzské ekonomiky je ale nutné uznat, že škrty v rozpočtu jsou nevyhnutelné. Druhá největší ekonomika v Evropské unii (a sedmá největší na světě) má v současnosti pětiprocentní deficit státního rozpočtu. To je vůbec nejvyšší schodek ze všech států eurozóny. Hrubý domácí produkt navíc v roce 2024 vzrostl pouze o 1 %, a to zčásti pouze díky letním olympijským hrám v Paříži.
Prezident Emmanuel Macron balancuje na tenkém laně. Zatímco v rámci zahraniční politiky vystupuje jako silný a schopný lídr, situaci na domácí půdě není schopný ukočírovat. Právě proto protestující vedle ekonomických reforem volají i po Macronově odstoupení z funkce. Prezident ale podání demise odmítá, stejně jako předčasné volby. Do řádného konce prezidentského období Macronovi zbývají ještě necelé dva roky. To znamená, že když si udrží své dosavadní tempo, Francie se pod jeho vedením dočká ještě 5-ti nových premiérů. Ovšem pouze v případě, že Macron současnou politickou i ekonomickou krizi politicky ustojí.
Psali jsme:
.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
autor: PV
