Tím prvním pravidlem je, že pokud chci něčeho dosáhnout, nesmím zbytečně urážet a nesmyslně útočit na partnery, které k dohodě potřebuji. Tím druhým pravidlem je, že v politice se musí ctít dělba moci. Bohužel oboje pravidla porušil předseda odborové centrály Josef Středula, když se opřel do živnostníků.

Podle jeho názoru živnostníci málo odvádějí do systému zdravotního pojištění. Dokonce mluvil něco o tom, že “jestliže někdo platí třetinu toho, co ostatní, tak by normální logické vysvětlení mělo být, že dostane asi jenom třetinu sádry nebo třetinu srdeční chlopně, ale že se to tak neděje“. Podobné rádoby trefné bonmoty by si tak vysoký představitel neměl dovolit.

Jsou to výroky nejen nesprávné (např. nemocnost u OSVČ je řádově mnohem menší než u zaměstnanců), ale i nebezpečné v tom, že rozdělují lidi podle odvodů, příjmů a způsobu výkonu zaměstnání. Podle této logiky by pak např. poloviční sádru měla dostat prodavačka v supermarketu, která pracuje za minimální mzdu a rovněž toho moc do zdravotního systému neodvádí. Naopak asi tu nejlepší sádru by měl dostat právě zmíněný šéf odborů, protože jeho plat je několikanásobně vyšší, než průměrná mzda v ČR. Jak vidíte, s touto logikou moc daleko nedojdeme.