Narodil se 22. srpna 1871 v obci Kamenná Lhota blízko Kutné Hory. Už způsob jeho studia jakoby předznamenával jeho příští bouřlivou politickou kariéru. Začal studovat práva na Karlově univerzitě, ale už v druhém ročníku byl habsburskými úřady za aktivní účast v pokrokářském spolku Omladina ze studií vyloučen. Musel pokračovat na univerzitě ve Štýrském Hradci a studia dokončit na pražské německé univerzitě. Po promoci působil jako advokát. To už byl ale známým a nadějným politikem. V roce 1896 vstoupil do sociálně demokratické strany a účastnil se zakládání Dělnické akademie (dnešní MDA – nejstarší „think – tank" u nás). Dlouhá léta byl pravidelným přispěvatelem Práva Lidu, deníku sociálně demokratické strany.

Vyrostl v obratného a uznávaného řečníka, co využil nejen v kampani za všeobecné a rovné volební právo, ale i ve volbách do rakouské říšské rady.Stal se poslancem a s dvouletou přestávkou zasedal ve Vídni až do skončení celorakouské Sněmovny v roce 1918. Hájil ideu svéprávného českého národa v jeho historických hranicích a obhajoval autonomii českého dělnického hnutí vůči rakousko-německému. Těsně před první světovou válkou byl zvolen pražským zastupitelem – jako první sociální demokrat vůbec. Za světové války byl významným účastníkem domácího odboje, v letech 1916–17 byl vězněn. Po propuštění se stal členem vedení Národního výboru československého a od července 1918 také jeho jednatelem.

 Hvězdná chvíle Františka Soukupa přišla v roce 1918. Byl jedním z nejaktivnějších organizátorů vzniku samostatného státu. Byl to on, kdo sepsal Národní přísahu, manifest odhodlání v boji za samostatnost, stejně tak se podílel na rezolucích z května a září za samostatný stát. V říjnu nejprve spoluorganizoval generální stávku za nezávislost na Rakousku a konečně 28. října 1918 byl jedním z pěti lidí, kteří nezávislý stát, Československou republiku, vyhlásili.