Klasický liberalismus. Politická filosofie hájící liberální stát, který zaručuje rovnost občanů před zákonem. Hájí postoj, že nikdo nemá být zvýhodňován za peníze ostatních. Hájí postoj, že všichni jsou jedineční, nelze je škatulkovat do různých skupin bojujících proti sobě v nějakých třídních bojích. Hájí myšlenky „starých“ ekonomických myslitelů, kteří kladou důraz na to, že rozhodnutí jednotlivce je moudřejší než plánování neexistujícího veřejného dobra vyvolenými lidmi.

Možná je chybou, že ti klasičtí, konzervativní, nebo chcete-li pravicoví, liberálové ustupují z „boje o liberalismus“, tento pojem přenechávají moderním, „sociálním“, levicovým liberálům hájícím myšlenku, že zákazy a regulace řeší aktuální společenské problémy a že lze dosáhnout „spravedlnější“ společnosti větším přerozdělováním. Sami poté hledají svou identitu a zabývají se spory, jestli jsou spíše libertariáni nebo konzervativci. Přitom i tyto dva proudy tvoří lidé se společným zájmem, tedy aby se stát nemíchal do jejich životů, aby jim nenařizoval, co mají dělat, a aby některé nezvýhodňoval za peníze ostatních. Stačí jen, aby oni konzervativci nevyžadovali vynucování jejich morálních zásad státem a aby oni libertariáni respektovali, že existují lidé s konzervativními hodnotami, kteří ctí hodnoty jako je rodina, tradice a vlastenectví. Takové spojenectví je poté jedinou cestou, jak obnovit skutečnou pravici, jejímž základním cílem je menší přerozdělování, tedy nízké daně, a menší vliv státu na životy náš všech. Jen takový proud může čelit současným nepolitickým hnutím, které pod rouškou boje s korupcí a požadavkem vlády odborníků prosazují čím dál větší sešněrování občanů a čím dál větší vliv různých zájmových skupin. Tudy cesta nevede.