Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokaždé, když jsem na tomto místě jako předkladatel uváděl návrh zahrádkářského zákona, tak jsem použil tři slova - tradice, masovost, prospěšnost. A já si myslím, že to jsou přesná slova, která vyjadřují podstatu zahrádkářské činnosti. Jedná se o návrh, který má podporu. Podpořilo jej sedm z devíti poslaneckých klubů a bezesporu má podporu pro schválení, i když musím konstatovat, že někteří kolegové využívají tento zákon jako otloukánka pro jakési mediální zkratky. Pokud se nám to tentokrát podaří, bude to čtvrtý pokus systémově řešit zájmy více než 350 tisíc Čechů a z toho 140 tisíc členů Českého zahrádkářského svazu, který patří mezi největší zájmové svazy v České republice.

Fakticky jde ale o zájmy mnohem větší skupiny obyvatel České republiky, které ze zahrádkářské činnosti jiných mají přímý i nepřímý prospěch. Často zde slýcháme, že prioritní podporu by měly dostat takové zákony a projekty, které podpoří ekologickou diverzitu české krajiny, ale také měst, které pomohou zadržet vodu v místě a vhodně s ní nakládat a mnohé další. Právě o tom mj. zahrádkářský zákon ve svém důsledku je.

Jedním z tzv. argumentů proti zákonu je, že je zbytečný, nadbytečný a že zahrádkáři mohou fungovat i bez něj. Ostatně jejich současné fungování je toho prý prokazatelným důkazem. Já s tímto prostě nemohu souhlasit. Zahrádkáři naopak svůj zákon potřebují. Potřebují ochranu a jasnou definici veřejného zájmu. Na to si ale myslím, že úkolem politiků je vysílat také symbolická poselství. I tak vnímám tento zákon. Jako symbolické přihlášení se nejen k odkazu stoleté historie českého zahrádkaření, ale především jako symbolické vyjádření podpory pro další roky, kdy budeme potřebovat jejich činnost ve městech i mimo ně, kdy význam zahradničení dále poroste. Ostatně tento trend je dobře patrný i ze zahraničí. A to nejen ve státech, které v tomto mají dlouholetou tradici, jako je Německo, Dánsko či Velká Británie, ale také v nových zahrádkářských státech, jako je např. Francie či Švédsko. Tam, kde si význam zahrádkářství uvědomili zavčasu a přistoupili k aktivní a efektivní ochraně a podpoře, dnes zahrádkářství prosperuje a využívají jej mnozí obyvatelé například velkých měst.

Jako dobrý příklad si vezměme hlavní město Německa Berlín, ve kterém zahrádky zaujímají přibližně 3 000 hektarů, tedy asi 3,5 % rozlohy města. Zahradničení se zde mohou věnovat ti, kdo chtějí, ať již v klasických zahrádkářských koloniích, nebo v současné době ve velmi trendy komunitních zahradách. Sám jsem byl překvapen tím, jaký mají vliv na své okolí např. v jeho ochlazení a vzniku mikroklimatu či v nakládání s vodou a jejím udržením v dané lokalitě. Ale také v biodiverzitě, kterou se zde snaží udržovat, díky které místní děti neznají některé živočišné druhy pouze z knih nebo návštěv venkova.

Příklad si potom neberme naopak ze zemí jako je Francie se svou nedostatečnou a pozdně legislativní podporou zahradničení, kdy v Paříži se čeká na místo pro zahradu více než deset let.