Děkuji. Máme velmi zdravé veřejné finance. To máme jednak proto, že v době Nečasovy vlády vláda konsolidovala strukturální deficit tempem zhruba 60 miliard ročně, jednak proto, že po dobu této vlády máme velmi dobrý hospodářský růst, který například znamená, že letos má vláda k dispozici zhruba o 200 miliard víc, než měla vláda v roce 2012, a pravděpodobně ty dobré časy vydrží i v příštím roce, dál asi nikdo z nás nevidí. Ale nebudeme mít zdravé veřejné finance v okamžiku, kdy se ekonomický cyklus překlopí do recese. Nebudeme je mít proto, protože to konsolidační úsilí vyvinuté minulými vládami bylo do značné míry zmařeno expanzí mandatorních a kvazimandatorních výdajů plus populistickými dárky typu sleva na jízdném. To je jako když máte v rodině hypotéku, vezmete si půjčky, teď vám chodí ty složenky každý měsíc, a najednou někdo v rodině přijde o zaměstnání a vypadne jeden z těch příjmů. To se dříve nebo později nutně musí odehrát, protože žijeme v tržní ekonomice, to znamená přijít to musí, byť nevíme, kdy to přijde. V okamžiku, kdy to přijde, a nebudou ty každoročně navyšující se příjmy, které má z ekonomického růstu vláda k dispozici, tak ty složenky, které si mezi tím nasekala, budou chodit dál. A tam prostě dojde k poměrně významnému strukturálnímu problému, na který si zaděláváme dnes. Pak někdo jiný bude muset zase platit ty vládní sliby a bude za to nenáviděn, zatímco vláda je dnes milována, jak rozdává na všechny strany. Je to typická rozpočtová neodpovědnost. Netýká se to samozřejmě jenom privatizačního účtu. Týká se to celé řady jiných věcí, ale privatizační účet je jedním ze segmentů této neodpovědnosti. A já proto naléhám, abychom něco takového neschvalovali, protože to prostě není odpovědné.