Děkuji za slovo, pane předsedo. Dáme a pánové, odpusťte, prosím, že začnu notorietou, a tedy konstatováním, že zákon o státním rozpočtu je základním strategickým dokumentem pro výkon exekutivy v následujícím roce, kdy alespoň ve fakultativních výdajích, které jsou bohužel menší než ty ze zákona povinné, Poslanecká sněmovně stanovuje zásadní rozpočtové a tedy i politické priority pro příští rok.

Je to materie nejenom rozsáhlá, je to materie i sofistikovaná. A já při vší úctě k intelektuálnímu potenciálu nás všech, kteří jsme byli zvoleni do této Poslanecké sněmovny, si dovolím tvrdit, že čtrnáctidenní harmonogram je nedostatečný čas přímo na prostudování každého z nás, ale na řádné projednávání už je to čas zcela absurdní.

Pokud přijmeme tento harmonogram - a nepochybně ho přijmeme, protože jsme si vědomi politických postojů jednotlivých politických frakcí - neříkáme nic jiného, než: my, Poslanecká sněmovna, suverén nad zákonem o státním rozpočtu, suverén nad veřejnými výdaji, který má vládě určit co smí a co nesmí v následujícím roce utratit, my, Poslanecká sněmovna, na toto rezignujeme. My to neuděláme. My prostě učiníme jakési formální kroky ve lhůtách, které jsou ze zákona nejkratší, to znamená ve lhůtách na kritické cestě, ale rezignujeme na řádné a odpovědné projednávání státního rozpočtu.