Zle matičko zle, sudeťáci zde!

Tato slova na téma staré české písníčky mne napadla, když jsem se doslechl o sudeťácké takzvané konferenci v Plzni. Opět test, co si necháme líbit. Opět někdo urážel české vlastence, samozřejmě především takoví češi (psáno záměrně s malým č), kteří beze studu podlézali a podlézají cizím zájmům, zcela jistě naprosto nezištně. Žádný zadek jim není dost úzký a smradlavý, aby do něj nelezli, když z toho něco kouká. Takoví zde byli v době rakušácké i nacistické okupace, hajlovali v Lucerně, jiní, někteří i ti samí, vítali internacionální pomoc v srpnu 1968. Mimochodem v době nacistické okupace odjelo studovat do říše 3 000 českých morálně pružných studentů a někteří z nich byli aktivisty takzvaného pražského jara. Vlastenečtí studenti putovali do koncentráků. Je třeba poděkovat všem, kteří se vydali protestovat v Plzni proti arogantní sudeťácké provokaci.

V mediálním a politickém tažení proti vlastní zemi pokračují po vzoru Václava Havla někteří takzvaně pravicoví politici a křesťané už šestadvacátý rok nezištným lezením do zadní části sudeťáckých koženek. Doufají, že stálým opakování lží, politickou korektností vůči nacismu a postupným vymíráním svědků se jim podaří zakrýt pravdu a udělat především z mladé generace tupé stádo poslušně plnící jejich rozkazy.

Historická fakta

Takzvaní či samozvaní sudetští Němci byli obyvateli několika pohraničních oblastí československé republiky v době jejího osvobození z rakouské okupace v roce 1918. Název Sudety ovšem patřil pouze jedné z těchto oblastí. Nejedná se tedy o sudetské Němce, ale české Němce. Tato národnostní skupina byla dlouhodobě nepřátelská obyvatelům zemí koruny české (českému, moravskému a slezskému národu) již v době rakouské okupace a vždy se ve vídeňském parlamentu projevovala jako výrazně protičeská.

Část z nich po vyhlášení československé samostatnosti povstala se zbraní v ruce proti naší tehdejší vládě a požadovala přivtělení oblastí s většinou německy mluvícího obyvatelstva k Německu. Hranice československé republiky se přitom opíraly o historické hranice a byly schváleny mezinárodními dohodami. Až na dočasné drobné problémy nebyli Němci v Československu oběťmi národnostního útlaku. Sudetoněmecká strana se stala nejpočetnější politickou stranou v ČSR a byla zaměřena jednoznačně protičeskoslovensky s rasistickým podtextem.

V druhé polovině třicátých let se většina Němců v Československu stala obdivovateli německého nacismu a aktivně se podílela na rozbití a následné okupaci československé republiky. Část z nich se zbraní v ruce. Právě oni ozbrojeným bojem podporovaným z nacistického Německa, vražděním českých vojáků, policistů a úředníků vytvořili záminku pro vznik zločinné Mnichovské dohody, kde nás takzvaní demokratičtí spojenci zradili a předali Hitlerovi a jeho nacistům. Aktivně vyháněli, terorizovali a okrádali české obyvatele z prostorů zabraných Německem a v převážné většině se záměrně a aktivně stali občany nacistické třetí říše. Zřekli se československého občanství, zradili svoji vlast, bojovali proti ní, podíleli se na etnických čistkách a na holocaustu. Z právního hlediska to nejsou nějací němečtí nepřátelé, proti nimž za války spojenci bojovali, ale zrádci československé republiky, bývalí českoslovenští občané, kteří se svého občanství účelově zřekli na podporu takzvané třetí říše!