Dva nesmiřitelné tábory - zastánců a odpůrců povinného očkování - se do sebe pustily s vervou a emocemi. I proto bylo příslušné jednání zdravotního výboru opakovaně přerušeno.

Máme zrušit v České republice dlouho kultivovaný systém povinného očkování? Nebo spíš ponechat stávající stav? Podle mého osobního přesvědčení by bylo v tuto chvíli velmi neodpovědné systém povinného očkování rušit. Jiná otázka je, zda všechno v této oblasti je skutečně bezproblémové. Zda nenastala chvíle, kdy je zapotřebí organizaci očkování, očkovací kalendář, tedy načasování jednotlivých očkování, složení vakcín, hlášení nežádoucích účinků atd., podrobit široké odborné, veřejné a následně politické diskusi. S tím určitě souhlasím.

Vady například vykazuje systém hlášení nežádoucích účinků očkovacích látek. Zcela jistě nejsou všechny hlášeny na Státní ústav pro kontrolu léčiv. Handicapem českého očkování je také absence fondu pro odškodnění následků očkování. Pokud stát něco nařizuje, musí nést i následky svého rozhodnutí. To je ve světě běžné a odškodnění měl náš právní řád už dávno účinně řešit.