A pro ně, jak se brzy ukázalo, je často obtížné už jen vyzvednutí poukázek. Pak musí najít obchod, kde jim poukázky vezmou, přičemž některé nutné zdravotnické pomůcky za poukázky ani koupit nejde. Podobné je to s výdaji za bydlení. U nás na Vysočině, která patří k venkovským krajům, navíc často senioři musí jet spoustu kilometrů do města, protože ve vesnickém obchodě jim poukázky nevezmou.

Kvůli zneužívačům dávek takto ale nelze ponižovat osmdesátiletého člověka. Spolu s kolegy jsem proto v zákoně o hmotné nouzi navrhl, ať se poukázky (minimálně v 35 % objemu dávek) dál dávají jen těm, kteří si mohou příjem zvýšit prací. A u těch, kdo pracovat nemohou - postižených, seniorů, lidí v sociálních zařízeních atd. – ponechme původní způsob výplaty: převod peněz či hotovost. Věřím, že to zefektivní pomoc potřebným a přispěje ke zmírnění sociálního napětí.