Možná bychom se měli pokusit definovat cíl, který by měl být dosažen. Neměl by to být produkt samoúčelný a především asi nejde jenom o technologii fungování strany. Cíl je podle mého především dán tím, že program strany bude přitažlivý a prospěšný pro občany, pro vnitřní chod státu a postavení navenek.

Sociální demokracie má co nabídnout a tato nabídka je podložena staletou tradicí a trvalými postuláty sociálnědemokratického evropského hnutí. Každá historie, jak ta minulá, tak současně probíhající, má svá specifika a reakcí na to jak má politická strana vypadat není samozřejmě v případě ČSSD to, co říká profesor Keller - „ mnohé strany jsou korouhvičkou, které zvedají, nebo zahazují témata podle toho, jak je k nim přivál mediální vítr“. Nesmí však jít o „staromilství, nebo obdobu odborové organizace pro sociálně slabší“, což je obrazem ČSSD podle Dr. Jiřího Pehe.

Nejde mi o polemiku s těmito vzdělanými intelektuály, ale pravda je taková, že se příliš uzavíráme do tradičních sociálnědemokratických témat bez vazby na širší charakter běhu světa a bojíme se být levicově progresivnější. Současné vedení naší strany se o to snaží. Odhodili jsme snahy, spočívající v uplatňování technologie moci a počínáme se zaměřovat na dlouhodobě neřešené a palčivé problémy. Vracíme se ke kořenům a jistě se nám podaří spojovat naše programová řešení s realitou změn ve strukturách společnosti. Nadcházející, již 38 sjezd naší strany to jistě potvrdí ve své rezoluci.

Nechci vyjmenovávat všechny příklady potřebných řešení, která jsou před naší stranou v prostředí koaličního vládnutí, protože těch je velice dlouhá řada. Snad jenom jeden na ukázku a potom ten, který považuji pro rozvoj společnosti za stěžejní, i když velice náročný a vyžadující spojené úsilí všech.

Ten první na ukázku je např. vznik nového „proletariátu“ současnosti v raném a dravém českém kapitalismu, který možná v dobré víře (sic!) je podložen zákonem. Zákonem o veřejných zakázkách, jejichž jediným kritériem pro výběr dodavatele je cena. Ne ledajaká, ale ta nejnižší. Jsou to drobní řemeslníci a malé firmy, kteří a které si zakládaly na kvalitě své práce, podložené nejen poctivostí a umem, ale i použitím např. kvalitních materiálů. Nejde samozřejmě prvoplánově např. o zedníky a práce, které po krátkém zaučení může vykonávat kdokoliv (nepodceňuji jejich potřebnost), ale o celou řadu kvalifikovaných řemesel i uměleckých, které požadavek nejnižších cen posouvá do neřešitelných situací, kdy je před nimi dilema uživit rodinu bez možnosti jiné pro život potřebné nástavby, nebo ztratit jméno a jít cestou kdy nejnižší náklad je zároveň ztrátou kvality. Celý náš prostor je tak deformován a výsledná kvalitativní „béčka a céčka“ počínají být obrazem společnosti. Co nás to nakonec stojí je nabíledni. Nejen v tom, že svět se nám rychle přizpůsobí a vozí nám např. potraviny, které by u sebe neprodal, nebo že nám padají mosty atd., ale že jsme pokřiveni všichni a antikorupční efekt je v nedohlednu. Zde bychom měli paní ministryni Šlechtovou popohnat a připomenout, že ji šlechtí úklidová mánie, ale problémy narůstají. Tedy nejen v oblasti nečerpání evropských fondů. To se ostatně týká i toho druhého výše slibovaného potřebného řešení.