O tom, proč je samotná myšlenka elektronické evidence tržeb mylná, bylo řečeno již hodně, a sám se s těmito názory plně ztotožňuji. Nebudu proto opakovat své předřečníky a pokusím se spíš nastínit několik z mnoha problematických bodů, které v návrhu zákona spatřuji a jež mě v přesvědčení, že jde o návrh nepřijatelný, ještě více utvrzují.

Prvním z takových bodů je určení okruhu tržeb, které mají být z evidence vyloučeny. Návrh zákona kromě taxativního výčtu obsahuje zmocnění, aby okruh dalších tržeb svým nařízením určila vláda. Podmínkou při tom je, aby šlo o tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, z které tato tržba plyne.

Podíváme-li se ovšem na návrhy doprovodných právních předpisů ke sněmovnímu tisku číslo 513, zjistíme, že návrh příslušného nařízení vlády prozatím není k dispozici. To je v příkrém rozporu s tím, kdy ministr financí hovořil k různým skupinám podnikajících subjektů o tom, zda se jich evidence týkat bude, či nikoli.