Do roku 2010 inkasovaly veřejné rozpočty miliardy z provozu legálních sázkových her, které byly ze zákona prakticky pouze v rukou českých provozovatelů, jak ukládal zákon o loteriích. Fungoval sport, obce měly dostatek prostředků z aktivit, které nevymýtil žádný režim na světě. Jen je přiměřeně reguloval.

Počátkem roku 2010 informovalo vedení společnosti INCHEBA, že se o český výstavní prostor zajímá neznámá orgnizace, která hodlá uskutečnit “náborovou akci” a za tím účelem si hodlá pronajmout celý Průmyslový palác. Smlouva INCHEBĚ  velela poradit se s organizátory odborných veletrhů sázkové techniky, mezi něž patřila i firma ALOIS SANDBACH s.r.o., kterou vlastním.  Společně se zástupci profesních svazů výrobců, distributorů a provozovatelů legálních sázkových her   a živnostenským společenstvem Hospodářské komory ČR bylo zjištěno, že cílem akce je nábor nových “spolupracovníků” pro zahraniční nelegální internetové stránky nabízející sázkové hry. Proto bylo upozozrněno vedení Ministerstva financí  a jeho příslušné oddělení.  Na naši výzvu monitorovali akci pracovníci BIS.

Do několika měsíců poté se objevily zcela nové organizace s názvy Občané proti hazardu různých měst, Brnění apod. , které začaly “bojovat” s LEGÁLNÍMI českými provozovateli opravdu svéráznými metodami. Jejich zástupci lhali a podváděli. Média se začala předhánět v zaručených informacích o počtech závislých  ( 800 tisíc, 600 tisíc ), v počtech sebevražd ročně  ( 600 osob ročně před jednáním Sněmovny o novele zákona o loteriích, vše dle informace brněnského zeleného Andera na jeho FB profilu ). Začaly útoky a doslovný hon na pracovníky Ministerstva financí a vnitra, na státní zkušebny.  Kdo se bránil odborností  a upozorňoval na naprosté aktivistické hlouposti, byl mediálně označen za korumpovaného “hazardní mafií”. Přidal se samozřejmě i  MUDr. Karel Nešpor, kterého jsem v r. 1992 osobně odmítl se žádostí o financování jeho kliniky závislostí. Nikdy mi to nedopustil a zhrzeně pouštěl jeden výmysl za druhým.   

Vyhledal jsem   zástupce masmédií  a požádal o možnost uvést nesmysly aktivistů na pravou míru, protože výsledky mého studia a publikovaných prací neodpovídaly žádným vylhaným zprávám.  Požádal jsem  Radu pro televizní a rozhlasové vysílání o pomoc. Bezvýsledně. Šéfredaktoři velkých novin mi sdělili, že “veřejné mínění” již bylo vytvořeno a nenechají se vláčet konkurencí s podezřením na spolupráci  s hazardem. V té době se objevila účelová kauza, kdy se novináři vydávali za nějaké provozovatele sázkových her a provokací, která se skutečnými výrobci a  distributory sázkových her neměla nic společného, zdiskreditovali poslance, kteří neudělali nic jiného, než že odkázali na standardní postupy při zajišťování peněz pro vlastní strany. Nadále se však psalo jen o tom, že “hazard se snažil uplatit poslance”. 

 Velký útok na 130 miliard od českých hráčů byl v plném proudu. Americký podnikatel   v internetovém hazardu zařadil Českou republiku mezí své cíle.